Vážené poslankyně, vážení poslanci,

tady se odehrává neuvěřitelný paradox. Já, která se mezi těmi 92 úctyhodnými osobnostmi, vy jste říkali muži, ale oni tam byly i ženy, kteří jsme se tehdy statečně postavili v říjnu 1988 a riskovali jsme vězení tím, že jsme podepsali petici. Já teda si nesmírně vážím aktivity všech lidí, kteří nasazovali svoji kariéru, kolikrát život v boji proti komunistickému režimu. Ale toto nebyl průlomový čin, průlomové činy tehdy byly jiné.

A abych zmínila za všechny, tak to byl Palachův týden, zatčení lidé včetně Václava Havla, podepsáni jedné petice v roce 2088 tak, jak vy to tady líčíte, že to bylo prostě hrdinské, a že proto to musíte schválit, abyste ocenili hrdinství nás, kteří jsme to podepsali. Vždyť to je prostě úplně fraška. Nezlobte se, já si to dovolím říct, protože jsem v tom disentu působila, samizdat jsem pomáhala přepisovat, takže tahleta historizující debata lidí, kteří jako vyzdvihují hlavní čin, něco, co ten hlavní čin vůbec nebyl. A od toho budeme teda odvíjet den samizdatu na další roky podle zákona.

Nic. Je to vaše rozhodnutí. Já jsem chtěla jenom říct na adresu pana poslance Bendy. Já si naopak od něj myslím, že on se za posledních mnoho let mýlil téměř ve všem, co dělal. Já mám úplně opačný názor. On takhle mě hodnotil, takže my máme na sebe vlastně shodný názor, já s ním prostě hluboce nesouhlasím, s řadou jeho kroků. A tady bych chtěla polemizovat s tím, že je v tom zápisníku, a myslím si, že nikdo z vás ty texty, kromě pana Bernarda, to věřím, že je četl, ale další je nečetli.