„Zlá a krutá,“ napsala o mně senátorka Miroslava Němcová na sociální sítě. Odhlédněme od toho, že paní kolegyně nepochopila mou věcnou výhradu k porušení Jednacího řádu Senátu, což by si zasloužilo samostatný komentář. Nepochopila, že si stěžuji na nedodržení zákonné lhůty pro předkládání návrhů a na absenci jakýchkoli podkladů, o které podle mého přesvědčení musí být opřen tak vážný dokument, jakým je usnesení horní komory našeho parlamentu.

Mně jde ale o jiný truchlivý závěr: Totiž že právě paní Němcová a politici jí podobní rozdělují společnost, nálepkují, urážejí, vyvolávají nenávist a ukazují ostatním, že nenávidět a ubližovat je beztrestně povoleno. A povedlo se jí to. Jí inspirovaní primitivové s přímým odkazem na její výrok požadují mé utopení, vyhnání z vlasti nebo volají po násilí vůči mně.

Kdysi lidé jako ona možná byli demokraté. Kdysi chápali, že lidé mají různé úhly pohledu, a možná své okolí i podporovali k upřímnosti a k tomu, aby své pohledy na svět bez bázně, svobodně a nahlas vyslovovali.

Pak se těmto politikům cosi přihodilo. Možná jen zestárli a zapomněli. Zapomněli, že společnost se dál posunuje jen ve svobodné a otevřené debatě. Zkameněli. Zblbli. Zpohodlněli.

Pak přišla přímá prezidentská volba a po ní covidové restrikce. A právě v této době sehráli pomýlení politici typu Němcové tragickou úlohu, když prosazovali jedinou oficiální pravdu, jednou cestu a jediné vidění světa a pro jiné názory neměli respekt ani pochopení. Politici typu Němcové své oponenty začali nazývat popírači a dezoláty a vyčlenili je z normální společnosti.