Etika je věcí společenské shody na tom, co je správné. Jde vždy o míru shody ve společnosti. Vidíme kolem sebe stále menší průnik na tom, co je nesporně dobré a co nesporně špatné.

Právo je minimum etiky, na které je potřeba společenské shody mimořádně silná. Shoda o tom, co je dobré či správné, se v poslední době zmenšuje. Lidé se neshodnou. Co je správné a co je přijatelné? Dnes tyto jistoty začínají být diskutabilní.

Co je ale dnes dramaticky nové? Průnik toho, co se smí/nesmí, co má být kodifikováno, jde do minima etiky. Do dobrého a špatného. To najednou má být určeno právem dřív, než nad tím došlo ke společenské shodě. Dnes má být právo nástrojem shody nad tím, co je dobro a co zlo. Ale mělo by to být obráceně. Nejprve má spolecnost dospět ke shodě, pak lze minimum kodifikovat v právu. Ale dnes se právo stává beranidlem, které bortí hranice morálky a etiky, dobra a zla.

Typické jsou pak hodnotové spory, které pozoruji od covidových restrikcí. Šlo o rodičovské spory mezi bezpečím (očkováním) a svobodou (nechci očkovat). Možná takové spory byly vždycky. Ale dnes jsou pojímány jako souboj dobra se zlem. A pokud progresivisté obhajují své kroky dobrem, jak chcete protestovat? Stanete se zlem.

Dnes je aktuální transgender a změny pohlaví u nezletilých. A čeká nás náhradní mateřství, tedy nahrazení boha či přírody při tvorbě života. Čeká nás i naprostý konec: euthanasie.

A já bych chtěla, aby se do této debaty justice se vší zdrženlivosti zapojila. Mé vystoupení na kulatém stole o etice v právu, který na Vysoké škole CEVRO uspořádala Stálá konference českého práva.