Vážený pane ministře, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, možná už je dnešní jednání dlouhé, ale přesto si myslím, že norma, která má vstoupit do života, je tak zásadního charakteru, že prostě nebylo možno očekávat, že debata bude rychlá a snadná.

Moje poznámky k tomu jsou zhruba tyto.

Nejprve k okolnostem schvalování nového pandemického zákona. Co toto schvalování provází. Na jedné straně je to bezpochyby nedůvěra českých občanů v to, že její vláda je schopna řídit celý systém prací, který by mohl vést ke zvládnutí epidemie. Že je vláda schopna toto řídit. Nedůvěra vznikla postupně. Na jaře, bylo to tu už zmiňováno mnohokrát, ale přesto to stojí za zopakování, na jaře zde důvěra byla a měla by se zamyslet vláda, jak o ni přišla. My všichni si to asi umíme nějak definovat, ale vláda pořád dělá, že ona nic a že všechno nějak někdo zavinil jinak a udělal něco špatně. Ale když se podíváme jen na okolnosti nedávné nebo současné, tak je jasné, že nedůvěra musí jen narůstat. Od samého počátku, když se podíváme na takové nejkřiklavější případy, tak zde byla otázka například maloobchodů, kdy tolikrát se v debatách točilo, proč stejný sortiment zboží mohou prodávat velké obchody a nemůže je prodávat maloobchod. A tolikrát se nad tím zamýšleli naši občané a tolikrát to vláda bagatelizovala, až přišel Ústavní soud a řekl: "Ano, bylo to protiústavní." Může toto posílit důvěru občanů v to, že jejich vláda ví, co činí, že jejich vláda situaci zvládá, že jejich vláda je ta vláda, která je má vyvést z této situace? Rozhodně nikoli.

Dovolte druhý příklad. Nejčastější tužbou a přáním, když se bavíte s rodiči, je, aby jejich děti šly a vrátily se do škol. Také to tu opakujeme často, na každém fóru to zaznívá, na každém politickém jednání, odborném jednání tato otázka je vznesena. A jak byla posílena důvěra občanů ve vládu v této věci? Co se dozvěděli minulý týden? Že děti, děkuji panu senátoru Červíčkovi, který to tady velmi plasticky popsal, jak vystupovali jednotliví ministři a popírali jeden druhého, ale občané se dozvěděli, že děti by mohly možná jít do škol, ale základem je, aby byly k dispozici testy pro to, aby byly děti protestovány a mohly se zúčastnit vzdělávání. Ale do toho v médiích vypukne spor mezi předsedou vlády Andrejem Babišem a místopředsedou vlády Janem Hamáčkem, kdo má distribuovat tyto testy do ČR. A jediné, co si z toho občan mohl vzít, je to, že jsou tady dva zájmy. Jeden zájem je premiérův, druhý je vicepremiérův. A oba dva favorizují své firmy. A to bez ohledu, jestli to je nebo není ku prospěchu občanů. A už vůbec ne, jestli to slouží nebo neslouží co nejrychlejšímu možnému návratu dětí do škol. A toto podrývá důvěru, která už se podle mě obnovit nedá. Jestli tady někdo přede mnou vystupoval a říkal si, co by mohlo přispět k tomu, aby byla obnovena důvěra v tuto vládu, já jsem přesvědčena, že vůbec nic. Neberte to jako povinné opoziční klišé, větu, která se musí říci, ať se děje, co se děje. Já jsem o tom hluboce přesvědčena, že důvěra, která byla takto promarněna, se obnovit nedá. Dala by se obnovit pouze za předpokladu, že zde vznikne jiná vláda, že tady nebude premiér Andrej Babiš. Děkuji panu senátoru Kantorovi, který charakteristiku jeho osobnosti nám tady nějakým způsobem předestřel. Já jenom připomenu, že sám o sobě Andrej Babiš říká, že je urputné hovado. Nevysvětlujte si to z mých úst špatně, je to jeho sebeoznačení, takto on sám sebe definoval. A pro mě je strašlivé utrpení a každodenní můrou, nejen noční, ale i denní, to, že tuto zemi řídí urputné hovado bez ohledu na to, co je prospěchem občanů této země a nebo není prospěchem občanů této země. Jeho neschopnost uznat jakékoli pochybení, jakoukoli vinu, svádět ji na kdekoho, jenom ji nevidět u sebe, vede k tomu, že už nevěří nikdo nikomu, že je štípnutí veřejnost, štípnutá politika, protože jestliže se vedou politická jednání za účelem dosažení shody například na pandemickém zákonu, tak se minulý týden ta jednání vedla, a dneska ráno pan premiér vystoupí a řekne, že za všechno zase může ten šílený Senát, protože si vymýšlí, že by eventuálně na pandemickém zákoně, na shodě, která byla dojednána, že by něco změnil. A to mu připadá, že je něco absolutně nepřijatelného. Pro mě je absolutně nepřijatelné, že neví, proč, a teď se vás na to zeptám, vážený pane ministře prostřednictvím předsedajícího, co to znamená, že nemohou být přijaty některé pozměňovací návrhy, když vy jako odborník tady sedíte, slyšíte jejich zdůvodnění, mají možná podle vás nějaké racio, jestli vy máte zadání skutečně od premiéra, že cokoli, co bude, i kdyby to bylo sebelepší, i kdyby to té normě sebevíc pomohlo, jestli máte takovéto zadání od vlády, že na nic z toho tady nemůžete přikývnout?

Nebo v jaké fázi projednávání zákona se ocitáme? Přece normální je, že sněmovna, a já ji za to opravdu nekritizuji, nalezla nějakou formu zákona. To, že vláda to zpackala v samém začátku, jestliže ho měla v květnu ve sněmovně a myslela si, že spolu s komunisty bude moci držet nouzový stav navěky, a proto nepřipravovala fakticky s dobrým úmyslem žádnou verzi nebo žádnou další verzi postupu, tzn. pandemický zákon a spoléhala se na tyto své pseudokoaliční partnery, tak to jen značí o tom, jak nekvalifikovaná ta vláda je a nekompetentní tato vláda je. A teď tedy byl nějak uštrikován zákon v PS, my se ho snažíme nějak napravit. A výsledkem snah nás i sněmovny by mělo být to, aby v rámci možností jsme přijali to, co má nejvíc hlavu a patu, co napraví zjevné vady, co umožní lepší fungování pod tímto novým zákonem. A to přece není nic nenormálního. Na to bych očekávala, že každý člen vlády kývne, pokud je zde nějaká snaha napravit něco, co v krátkém čase v žádném případě nebylo možno uhlídat a dohlídat a všechno zkontrolovat.

Já jsem přesvědčena, že celý problém, ve kterém se opravdu ocitáme, je bolavý. Jeho hlavní název se jmenuje "nedůvěra způsobená nekompetencí vlády", která všemi těmi restrikcemi, všemi těmi tlaky, když my od vás každý den, na každé té šílené tiskovce, což už je úplný kabaret, co se předvádí, když dennodenně Česká televize umožní vládě dvě hodiny nebo já nevím kolik, jak dlouho být na obrazovkách, a když pořád posloucháme, že za to mohou občané, nedodržují věc A, nedodržují věc B, nedodržují věc C a prostě pořád za všechno mohou občané. A já vám řeknu, co oni už si myslí. Oni už si ani nemyslí, že oni jsou občané této země. Oni si myslí, že jsou nějakými chovanci kárného tábora, že jenom je na ně někde připraven bič a metla a že se s nimi vůbec nejedná jako s občany, v jejichž službách je vláda a nikoli naopak. A tohle úplně podminovalo celou důvěru a to bude to, co eskaluje nejen napětí ve společnosti, ale eskaluje bohužel i samotnou pandemii, protože ta, jak vidíme, kolem nás neroste, ale u nás roste. A to musí mít nějaké své příčiny. A nejsou to příčiny v tom, že tady jsou o tolik horší občané. Příčina je v tom, že tady je o tolik horší vláda. O tom jsem 100% přesvědčena.