Děkuji za slovo, vážená paní místopředsedkyně, vážení přítomní, paní magistro, pane doktore, pane profesore, dovolte mi říci pár slov k tomu dnešnímu tématu. Začala bych možná tím, abychom se vrátili společně v čase do doby inaugurace a byli schopni posuzovat to naše dnešní rozhodnutí, do jaké míry jsme na něj měli dost času, do jaké míry měl dost času samotný pan prezident a jeho tým. Já s velkou vděčností kvituji, že od doby inaugurace, tedy od 9. března letošního roku, téměř měsíc na to už návrhy podané panem prezidentem jsme jako senátoři obdrželi. Myslím si, že to pro nového prezidenta, pro nový úřad prezidentský, byla skutečně velká úloha. A zhostili se jí, podle mě, velmi dobře. Ty výtky, které já občas slýchávám, a mohli jsme je vidět nebo číst v médiích, zaznamenat v médiích, o tom, že kdo ví, jak byl ten páně prezidentův panel vytvořen, s jakým záměrem, že asi to byly nějaké netransparentní dohody někoho s nějakým, ty já jsem nechávala úplně stranou. A vůbec jsem se jimi nezabývala. Protože jsem přesvědčena o tom, že pan prezident je osobnost, která není nějakým mávátkem v rukou někoho jiného. Že velmi dobře věděl, které lidi si pozval do svého týmu, s jakým úkolem si je pozval, co od nich očekává. A také vyhodnotil jejich návrhy. A on osobně nám je se svou odpovědností do Senátu předložil. Kvituji také s povděkem to, že po nástupu do své funkce pan prezident jako první místo návštěvy zvolil Senát. Sám to zde ve své dnešní řeči ještě zdůraznil, že mu záleželo na té odpovědnosti, kterou spolu sdílíme při vytváření Ústavního soudu. Kvituji i to, že v průběhu toho projednávání si pozval vedení Senátu, zástupce klubů, zástupce výborů na Hrad, kde s nimi opět otázku Ústavního soudu probíral ve snaze nalézt shodu, konsensus mezi Senátem a mezi ním tak, aby si vysvětlili všechny ty důvody, které vedly k navržení jmenovaných osobností. Čili tohle jsou pro mě všechno důkazy toho, že to bylo až nadstandardně dobře projednávané a dobře míněné, dobře míněný přístup k tomu, co pan prezident versus Senát a versus Ústavní soud udělal. Když nastalo projednávání zde v Senátu, byly dva výbory, které se touto otázkou zabývaly: ústavně-právní a výbor pro školství, vzdělávání, ostatně jejich zástupci a jejich zpravodajové zde dnes vystoupili a usnesení výborů prezentovali. Co chci podtrhnout – oba dva výbory konstatovaly, že navržení splňují zákonné předpoklady pro funkci soudce Ústavního soudu.

Zastavím se, protože jsem členka ÚPV, tak se zastavím u jednání tohoto výboru, které bylo pro některé možná překvapivé svým rozhodnutím, tím, že dva kandidáty odmítlo nebo nezvolilo v tajné volbě. Vzbudilo to i docela velkou veřejnou diskusi v médiích, mezi občany, dostávali jsme jistě každý z nás nějaké reakce ze strany veřejnosti. Prosím, vůbec nekritizuji, kdo a jak v tajné volbě volil. To je naše svrchovaná odpovědnost. Každý z nás ji musí umět unést. Ale dopustili jsme se podle mě té chyby, že našemu rozhodnutí veřejnost nerozuměla. Nebyla schopna se ztotožnit ani s námitkami, s výhradami, s výtkami, s jakoukoli oblastí, která by mohla vzbuzovat náš nesouhlas, protože jsme je veřejně neartikulovali. Veřejnost nemohla naše rozhodnutí přijmout, nemohla se s ním ztotožnit a nemohla se s ním ani neztotožnit. Jednoduše nám vůbec nerozuměla. Tomu rozhodnutí nemohla rozumět až do dneška, nechápala je. Z toho nepochopení a nedorozumění vyplynula až taková jako přepjatá reakce, kterou jsem zaznamenala, kde byla svalována vina na kdekoho, byl podezírán kdekdo z kdovíjakých nekalých úmyslů. Ale to jsme si, prosím, zavinili sami, protože my jsme zástupci těch, které volíme. My jim máme být schopni vysvětlit své kroky, zdůvodnit, proč je děláme nebo neděláme. Pak se vystavit jejich kritice. Oni prostě naše kroky přijmou nebo nepřijmou, ale zastupujeme je. Tudíž k nim máme naprosto primární a zásadní odpovědnost v tomto smyslu sdělovat své důvody. To bylo tedy k tomu, co jsem chtěla říct na margo jednání ÚPV. Zdůrazňuji, že respektuji to, jak se každý z nás rozhoduje. Není to kritika jednotlivých členů.

Dostávám se k závěru, protože chci říci, že si velmi vážím toho, že mezi Senátorem, prezidentem, prezidentskou kanceláří se otevřela, z toho, co jsem zde řekla, velmi dobrá spolupráce. Můžeme se opřít o vzájemnou důvěru. Je naším úkolem, abychom ji posilovali. Návrhy pana prezidenta na doplnění Ústavního soudu, tedy na tři osobnosti, které zde máme dnes tu čest vidět, slyšet a diskutovat s nimi, byly z mého pohledu promyšlené a zodpovědné. Kandidáti splňují všechny podmínky a zároveň podle mého soudu mají hodnotové a osobností uspořádání takové, které skýtá velkou, významnou naději, že budou posilou Ústavního soudu, že budou těmi strážci ústavy, jaké si přejeme mít.

Děkuji panu prezidentovi za tyto návrhy, ve kterých cítím jejich zájem na tom, aby Ústavní soud byl i nadále vysoce respektovanou institucí a oporou pro svobodnou a demokratickou společnost. Tito tři kandidáti mají mou plnou důvěru. Děkuji vám za pozornost.