Děkuji, pane předsedající. Neměla jsem v úmyslu vystupovat, ale ta debata, která tady je, je určitě velice diplomatická.

Já si vzpomenu, že když jsme tady seděli minule a jednali jsme o tom návrhu, tak to byla právě ODS, která tvrdila, že zákon musíme schválit. A že přijmeme jenom doplňující usnesení, o kterém nakonec převážil názor, že by stejně bylo opět výkřikem do tmy. Já si myslím, že ten návrh zákona, který tady je, vypadá hezky a není důvod ho nepodpořit. Až na to, že jsme ve zcela jiné situaci. Jsme v situaci, kdy skutečně ve sněmovně teď leží jiný návrh Senátu, který možná není, jak tady zaznělo, úplně legislativně dokonalý, to je pravda asi, nicméně je jakousi velkou možností skutečně předejít tomu, že návrh, který teď tady předkládají kolegové, bude také takovým výkřikem. Tak, jak známe některé senátní návrhy, když přijdou do sněmovny.

A proto si myslím, že jsme měli počkat skutečně ten týden, protože celá ta taktika je taková. Paní ministryně řekla, obce, my vám ty peníze vezmeme, my vám je vezmeme pro to OSVČ a my vám dáme dotace. Tím si chtěla zajistit, že se obce a starostové a představitelé samospráv, kteří jsou v Poslanecké sněmovně, nebudou bránit jejímu návrhu, který se tam bude vracet.

Ty dotace, to je problém, protože samosprávy mají svoje peníze. A o těch penězích si rozhoduje každá samospráva, jak je hospodárně vynaloží. Dotace jsou úplně o něčem jiném. Dotace jsou o tom, že zaprvé jsou vypisovány vládou jen na některé oblasti, které třeba ty oblasti vůbec v určité části země nepotřebují. Zadruhé jsou vypláceny velice pozdě. Zatřetí někdy s podmínkami, které část obcí nemůže splnit. A začtvrté je tam obrovská závislost na tom, kdo rozhoduje. O to jsme celou dobu tady bojovali. Bojovali jsme o to, aby samospráva měla svoje peníze, protože jinak se vracíme před rok 1990, kdy zase někdo si rozhodne, komu dá a komu nedá.

Tak já jenom se vracím k těm dotacím. A teď vy najednou přicházíte s návrhem zákona, který ještě předtím, než sněmovna rozhodla, tak už vlastně zabíjíte ten návrh zákona. A vlastně paní ministryni vytváříte berličku. Paní ministryně řekne: „V Senátu je návrh zákona, který to vyřeší, takže klidně můžete ten vrácený zákon Senátem přehlasovat, protože my těm obcím dáme.“ Ale tu jistotu nemáme.

A jestli pan senátor, pan předseda, náš milý pan předseda hovoří o tom, že počítá ty dny, já se musím nad tím pozastavit a usmát se. Jak může počítat ty dny, když víme, když Senát pošle senátní návrh do sněmovny, jak dlouho tam ten návrh leží. Můžeme počítat vůbec s nějakými dny, jak tady spekuloval, nebo jak tady naznačil? To tedy skutečně nemůžeme. Takže podle mě to, že teď jsme tady předložili, nebo předložíme – a ten návrh zákona sám o sobě, až na ty detaily, jistě není špatný – předkládáme tenhle návrh, tak tu šanci, kterou jsme měli, protože paní ministryně Schillerová bezpochyby dopisy všem starostům nepsala proto, že by měla jistotu, že sněmovna ten náš vrácený návrh zase přehlasuje. Jistě to není tak, kdyby neměla tu obavu, že skutečně třeba ten náš návrh ve sněmovně projde. Protože tam je také jistě hodně těch, kteří nechtějí, aby se obcím peníze braly.

Jsme v jiné situaci. Měli jsme velkou šanci, ale ta šance teď tím předložením návrhu, který tady máte, vlastně, protože je navržen takticky v naprosto nevhodnou dobu, zabíjí usnesení Senátu, na kterém jsme se všichni shodli. Takže já se tomu jenom divím, nerozumím ODS v tomto smyslu. A budu se těšit, že ten návrh zákona, který teď tady leží, a který jistě půjde do dalšího čtení, že ho tedy ve sněmovně prosadí. Děkuji.