Ještě jednou pěkné dopoledne, my jsme se museli takto složitě vystřídat, nicméně když jsem přemýšlela o dnešním jednání, které určitě je poslední předvánoční, a když jsem přemýšlela o tom, že tady máme takové zákony, které opravdu se dotýkají dlouhé budoucnosti, toho, co se bude v naší zemi dít, tak jsem se rozhodla, že k tomuto zákonu, návrhu opravdu vystoupím.

A cítím to jako určitou odpovědnost, jakousi otázku svého svědomí. Protože když jsem se stala senátorkou, tak jsem byla zvolena do rady SÚRO, která tehdy podle atomového zákona měla také členy, kteří byli zvoleni za Senát a kteří byli zvoleni za Poslaneckou sněmovnu. Tato rada měla jasné kompetence dané zákonem. A také já, jako senátorka, jsem měla za úkol informovat veřejnost o tom, co se na té radě děje. Moje role ze zákona byla, abych komunikovala s veřejností o tom, co se připravuje. Zákon, který byl přijat za období minulé vlády, velmi rozsáhlý, vypustil tuto kompetenci sněmovny i Senátu. A existuje rada SÚRO, která má ovšem zcela jiný charakter. A je podřízena pouze Ministerstvu průmyslu a obchodu.

Je to, myslím, ke škodě. Já jenom doplním to, o čem nás tady informovala paní senátorka Žáková s tím, že ve chvíli, kdy jsem se stala členem této rady, tak jsem to byla já, kdo sdělil široké veřejnosti, že se chystá příprava úložišť a které lokality to jsou. Tehdy se oficiálně dozvěděli starostové, že na jejich území se chystají tyto lokality. A teprve tehdy se začlo o této problematice vůbec veřejně hovořit. Takže i trošku řeknu díky Senátu se otevřel prostor pro to, abychom hovořili o jaderném úložišti a umístění jaderného úložiště. A já si teď dovolím říct jednu věc, která tady ještě nezazněla a která jaksi zapadá nebo není vůbec předmětem řekněme široké diskuse, která by nás v České republice měla být vedena.