Vážený pane předsedající, milé kolegyně, kolegové, byla jsem plna dojmů, které jsem nestačila ani nějak vnitřně všechny vyhodnotit, protože toho, co se tady řeklo, anebo toho, co se stalo, je velmi mnoho. A pro nás to znamená rozhodování, které není lehké, ale já si myslím, že by mělo být jednoznačné. Evropa prožívá nejtěžší chvíle za mnoho posledních let. A my jsme součástí Evropy. A na nás jsou tato rozhodnutí také. I my neseme tu odpovědnost za to, jak se Evropa, Evropská unie, NATO postaví k situaci, která nastala. Bylo to prvních pár úderů, bylo to prvních pár obětí. Dneska máme stovky, tisíce lidí na Ukrajině, kteří strádají na útěku, kolabuje zásobování. A při tom všem se stále lže. Putin stále lže a využívá toho, co je vlastně bytostně hrdinstvím z druhé světové války. A říká – já bojuji proti nacistům. A bohužel tedy je to tak, že v Rusku, které má velmi omezené možnosti jiných informací, konfrontace s jinými informacemi, tento názor je neustále publikován, neustále je tlačen do hlav lidí. A tato lež nakonec vede k tomu, že má zčásti podporu. A já bych chtěla říct, co tady ještě nezaznělo. Že bych chtěla poděkovat těm, kteří šli do těch ulic v Rusku s tím obrovským rizikem, že je čeká nejenom to, že budou někde zbiti, nejenom to, že je zavřou, ale také možná další šikana po celou dobu trvání toho režimu, který v Rusku je.

A nejen pro ně, ale i pro celé rodiny. Zaslechla jsem – no, jich bylo jenom několik tisíc! Ale byli v desítkách měst v Rusku. A šli přesto s obrovskou odvahou a postavili se tomu, že jejich země je agresorem na Ukrajině. Já musím říct, že tohle je potřeba zvážit a ocenit s naší strany. A pak bych chtěla na druhou stranu říci ještě to, co se děje u nás. To, že máme obrovskou podporu od našich občanů. Víme, že i u nás se lidé zvedli, šli do ulic, i když samozřejmě ta situace je jiná dneska, tak i za to já jim velmi děkuji. Protože tahle podpora je důležitá pro nás, abychom věděli, jak se máme postavit k současné situaci.

Myslím si, že máme být pevní, klidní a rázní.

A že máme stanoviska, která tu zazněla a samými se shoduji. Prosazovat tak, abychom dosáhli toho, že pan ministr řekl – my tu válku vyhrajeme. A kdybychom ji nevyhráli? To by bylo přece velmi, velmi zlé. Už můj předřečník hovořil o tom, že tedy by to byla ztráta důvěry. A také by to bylo další podpoření vlastně toho, co Putin dělá. A to je velmi vážné. Já jsem zaznamenala, že Rusko vydává 154 miliard dolarů ročně na obranu. A Ukrajina má 12 miliard. Vy všichni jste možná slyšeli všechny ty informace, jaký je rozdíl z hlediska té obranné možnosti Ukrajiny, který je desetkrát, ještě méně, schopen odolávat z hlediska technického zabezpečení tomu, co má dneska Rusko. A já jsem nevěděla, s čím vystoupí můj předřečník, ale chtěla bych ho podpořit v tom, co řekl. Že opravdu musíme zvážit tu podporu, protože kdybychom prohráli, přestože se Evropa, přestože se náš ministr a všichni tady zaručovali, že válku vyhrajeme – válku vyhrát znamená, že zůstane Ukrajina, že zůstane svobodná, že zůstane suverénní, že zůstane nezávislá. A teď na nás leží ta míra odpovědnosti. Myslím, že máme ještě možnosti, které jsme nevyužili, o kterých tady hovořil pan velvyslanec, které je třeba v tuto chvíli použít.

Možná, a to je pravda, že naše země a my všichni budeme muset nést určité oběti a uskrovnit se. Něco obětovat z našeho pohodlí je ale oplátkou za to, co je cennější. A to je svoboda a demokracie. Děkuji za pozornost.