Dobrý den, milí kolegové.

Myslím si, že můj názor zřejmě znáte, už ho deklaruji nějakou dobu. Ráda bych se vyjádřila obecně k tomu názvu. On má těch názvů mnoho. Jeden z nich je takový, který nebudu říkat, protože navrhovatel velice nerad na lidi reaguje. Říkáme mu třikrát a dost a někdo mu říká jednou a dost. Myslím si, že je to více jednou a dost a není pravda, že bychom nevěděli, co v tom návrhu je. Řekla bych mu i vylití vaničky i s dítětem. Moc děkuji předřečníkům, ráda bych podpořila to, co řekl již za prvé Václav Láska, který nějakým způsobem zdůraznil to, jaké má legislativní nedostatky ten návrh. Návrh je opravdu velice nekvalitní, zejména tedy, jak bylo zmíněno, že zasahuje do občanského soudního řádu, tak to se normy nedělají. A k tomu se vám mohu vyjádřit. Zároveň děkuji i Přemyslu Rabasovi, který mluvil o tom vyhladovění, protože k tomu tato norma vede, a jsem ráda, že zdůraznil i to, že se dotýká jenom určité skupiny lidí, kterou vyjmenovává, jsou to lidé, kteří pobírají příspěvek na živobytí a doplatek na bydlení. Proč nejde někam také dál tedy, když už chceme napravovat společnost. Proč si vybíráme jenom skupinu, kterou lze označit jako prekariát? Souhlasím i s tím, co říkala kolegyně Chmelová a která zdůrazňovala i tu protiústavnost, o které hovořím již delší dobu, kdy hovoří zejména o rozporu s článkem 30 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, a neodpustím si to zopakovat. Tento článek totiž říká, že každý má právo na zajištění pomoci nezbytné pro zabezpečení základních životních podmínek. Nebavíme se tady o žádných horentních sumách. Jsou to částky ve výši tisíců, které vedou k tomu, že ti lidé z toho mají zaplatit bydlení. A mají z toho zaplatit nezbytné potřeby. Tyto částky těmto lidem bereme. Tedy souhlasím s tím příměrem s bizony, protože to k tomu vlastně vede. Myslím si, že znám celé společnosti, abychom nebyli obklopeni hladovějícími lidmi. Souhlasím také s tím, co uvedla kolegyně Horská, která zdůraznila, že dochází k postihům nevinných lidí. Jsem ráda, že tyto věci všechny byly zmíněny a já už se k nim nebudu vracet, abychom se neopakovali. Jsem tedy pro zamítnutí toho návrhu, protože považuji to za spíše návrh, který místo řešení přináší strašení. Poškodí mnoho lidí, kteří žijí vedle přestupců, byť určité pochopení pro naštvání na ty přestupce mám. Samozřejmě je zapotřebí, abychom se vyspali a druhý den mohli jít do práce. Nicméně lidí, kteří ruší své okolí, je mnoho, a vzpomeňme si třeba, jak nás ruší turisté, pokud přijedou do centra Prahy a co dělají po nocích v Praze turisté. Zabýváme se tímto? Nezabýváme. Návrh nabízí pouze zdánlivé řešení, které ale však v konečném důsledku prohloubí to sociální vyloučení a mě velice mrzí, že k němu dochází. Prohloubí sociální vyloučení rodin, které potřebují ale něco jiného. Je to základní složka státu, která má pomáhat lidem v nouzi. Jsem přesvědčena, že musíme myslet na to, abychom těmto lidem připravili určitý výtah někam, kde budou mít šanci na důstojný život.

Jak jsem uvedla, návrh je zaměřen jenom na jednu skupinu lidí, jak se tomu říká prekariát. Nevím, jestli jste zaznamenali výsledky výzkumu, který si nechal zpracovat Český rozhlas. Byla to velmi zajímavá studie a o tom bych ráda nyní pohovořila.

Jedná se o průzkum české společnosti. Možná jste si i sami dělali tu kalkulačku, abyste zjistili, do které skupiny obyvatel patříte. Ta naše česká společnost je podle tohoto průzkumu rozdělena na šest tříd a tato třída, o které my mluvíme, by se dala nazvat strádající třída. Já sama, a to si teď nepamatuji, kam jsem spadla, nicméně tento průzkum hovoří o třech důležitých aspektech.

Hovoří o kapitálu, já tedy o tomto slovu mluvit nebudu, nebo by se to se mnou zase špatně svezlo. Toto slovo nahradím slovem vklad. Každý člověk v podstatě při vstupu do života má tři druhy vkladu. Jsou to určité podmínky, za kterých ten člověk vyrůstá. Jeden z nich je ekonomický, ten je tvořen příjmem a majetkem, který ta rodina nebo příslušník té rodiny má. Druhým vkladem je sociální, to znamená, že každý člověk je nějakým způsobem obklopen sítí, sociální sítí, nemyslím sociální sítí ve smyslu internetových sítí, ale sítí přátel, rodiny, známých, spolužáků a tak... Tento sociální vklad pomáhá lidem řešit potíže, pokud se dostanou do nějaké složité situace a nevědí si rady. Pokud jsou tito lidé obklopeni touto sítí, mohou ty problémy vyřešit. I v případě, že třeba chybí jedna ze složek, třeba že nemá peníze, může se obrátit na známého právníka, obrátit se na známého odborníka, který mu poradí, jakým způsobem tu situaci vyřešit. A třetí vklad je jakýsi lidský nebo kulturní vklad, který znamená, že ten člověk má určité dovednosti, zná jazyky, má počítačové dovednosti, příp. chodí do divadel, do muzeí, je nějakým způsobem vzdělán. Třída, o které mluvíme, ta strádající třída, třída lidí, kteří jsou v hmotné nouzi, ta nemá z těchto kapitálů žádný, respektive vkladů. Nemá peníze, nemá příjem, nemá sociální síť okolo sebe, nemá se na koho obrátit v případě potřeby, nemá ani znalosti jazyků a počítačových dovedností, tak aby mohla se nějakým způsobem z toho svého dna odpoutat. Podle průzkumu, který Český rozhlas si nechal zpracovat, je příslušníkem této nejnižší třídy každý šestý člověk v naší společnosti. Ti tedy nemají nic z toho.

Dále z tohoto průzkumu vyplynulo, že člověk, jeho pozice je také dána důvěrou v ostatní lidi. Já si myslím, že musíme trošku dbát na to, abychom dali našim lidem, našim dětem nějakou vizi, nějakou šanci, že když se dostanou na dno, že se z něj můžou dostat. Já naprosto nesouhlasím s tím, že tito lidé se z toho dna odlepit nechtějí. S tím naprosto nesouhlasím, protože já ty lidi znám, chodím do ubytoven, distribuuji potravinovou pomoc, sháníme kojenecké mléko a pleny pro matky, které bohužel mívají partnery se složitou minulostí, asi i budoucností. Není pravda, že bych nevěděla, o čem mluvím, jak je mi často podsouváno. Jsem z obvodu Kladno.

Je tedy potřeba připravit pro tuto třídu strádající určitý výtah nahoru, já jsem přesvědčena o tom, a sociologové to říkají, říkají to i odborníci, že není možné ten problém vyřešit jinak než s dlouhodobou strategickou prací komunitního charakteru. Budeme projednávat důchody brzy. Bude to určitě také zajímavá debata, budeme-li debatovat. Teď si říkám: Zamýšleli jste se nad tím, kdo bude ty důchody platit? Nechceme na jednu stranu... Nechceme cizince, nechceme uprchlíky. Máme tady nějaký potenciál mladých lidí, kterým chceme pomoct, nechceme pomoct vlastně z těchto znevýhodněných skupin. Kdo bude na nás platit důchody? Pojďme tedy řešit, kdo nám je bude platit. Já si myslím, že řešením je právě investovat, investovat peníze, nikoliv tedy dávkami. My se bavíme o odebírání dávek. Ale investovat do kulturního kapitálu, investovat do sociálního kapitálu těchto lidí, tak, abychom jim dali nějaký výtah a mohli se dostat výš. Protože jedině v těchto lidech, ne jedině v těchto lidech, jedině v lidech je potenciál pro naši budoucnost, zašlapat ty lidi do země je to nejdražší, co můžeme udělat.