Vážený pane premiére, vážení kolegové.

Chtěla jsem se stručně vyjádřit několika body k přednesené zprávě pana premiéra a musím říct úvodem, že bych si velmi přála, abych mohla sdílet to pozitivní, co tady pan premiér přednášel, jinými slovy, že bych si přála, aby měl pravdu. Jsem si přeložila to, co nám tady přednesl, do čtyř takových velmi jednoduchých bodů. Dívám se na to jako právnička, takže si vyhodnocuji to, co bylo řečeno, a to, co je v podstatě dopadem toho, co bylo řečeno.

Společné nákupy plynu by byly úžasné, kdyby nebyly dobrovolné. To znamená, každá země EU se jí bude účastnit, pokud bude chtít. Takže je to pěkná deklarace, ale ten dopad může být s obrovským otazníkem. Solidarita jako obecný princip, také nádherná věc, ale víme, že už teď v praxi nefunguje, v podstatě o tom mluvil i kolega Čunek. Takže nefunguje už teď, na obecný princip solidarity na území EU nemůžeme spoléhat jako ČR.

Potom jsem tam zaznamenala, že pokud se bude dít něco mimořádného, hned se mimořádně sejdeme a budeme to řešit. Obrovský otazník. Jinými slovy v překladu, teď to řešit zatím neumíme, nechceme, nejsme jednotní. Výzva k zastropování do budoucna. Také odklad, prostě bude se řešit, až to nastane.

Mně z toho vyplývá při analýze klasických tvrzení, jak my říkáme advokáti, a dopadů, že v podstatě země nejsou jednotné. Pan premiér to zmínil. Musím ocenit, že to nezastírá, že ta jednání nejsou jednoduchá. Často to zažívám mezi stranami sporů. Tady je to podle mě něco podobného, každý si tam hájí své zájmy, a najít nějakou shodu je v podstatě v tuto chvíli podle mého nemožné. Jinými slovy, to jednání Rady bylo o tom, že dohodli jsme se, že se možná dohodneme. To je obrovsky rizikové. Podle mého názoru určité základní postupy měly být na půdě EU dohodnuty už před vyhlášením sankcí, aby Evropa věděla nebo EU, jak bude postupovat, když dopady sankcí nastanou. To je k bodu energetika.