Vážený pane ministře, vážení kolegové, budu stručná.

Já, na rozdíl od pana ministra i od kolegů z výboru, zastávám názor a navrhuji to, abychom tento návrh neschválili a abychom ho zamítli. Vedou mě k tomu tyto důvody. Za prvé tento zákon, sledujeme to patrně všichni, nebudu tady citovat věci, které obecně známe a čteme, ta doba pro zavedení tohoto zákona je zcela nevhodná. Nehovořím teď o době případné sankce, hovořím o době, ve které se nacházíme. Ale ještě než bych tady k tomu řekla ještě dva tři body, tak uvedu, že bychom si měli uvědomit, je tady mnoho zástupců se zkušeností ze samosprávy, že zákon o zadávání veřejných zakázek, týká se obecní samosprávy, krajské samosprávy, jejích právnických osob.

A já předtím poměrně mezi kritiky zákona o zadávání veřejných zakázek obecně. Ale to není téma tohoto příspěvku. Chci říci, že zákon o zadávání veřejných zakázek má hlavní dva úkoly. Má úkol transparentnosti a hospodárnosti. Teď tady tímto zákonem bychom tam vkládali třetí prvek. A to v podstatě povinnost určitého nuceného nákupu určitého druhu zboží. Jinými slovy tímto zákonem o zadávání veřejných zakázek vkládáme třetí úplně oblast, která tam doposud prostě nebyla, povinnost prostě kupovat určitý druh zboží. V době, kdy v podstatě máme i nejistotu – a teď už se dostávám k té nevhodnosti doby – že nevíme, jak to bude s množstvím energií, jak to bude s jejich cenou, jak to bude se sítí dostupnosti těchto nových energií.

Jinými slovy, ty úmysly možná byly někdy na počátku velmi dobré, ale to schvalování teď prostě přichází v době velmi špatné. A pokud jsem tady pana ministra dobře poslouchala, tak v podstatě hlavním tlakem na to přijetí je, že jinak nám hrozí sankce. Mně to jako důvod pro přijetí zákona, který skutečně teď stojí i na tom, pokud jsem pana ministra správně pochopila, že samozřejmě s tím potom je spojeno spousta dalších věcí, ale máme čas na to to dořešit, že jsou tam ty roční a víceleté odklady. Ale Evropská unie, mám obavy teď, má úplně jiné starosti a ještě pár let mít patrně bude. A opravdu prostě mně se ten zákon zdá teď, když to řeknu, podivný.

V podstatě to nějakým způsobem byrokraticky dochází, že teď bychom to měli schválit, že už se to dlouhou dobu připravuje, jako bychom nereflektovali tuto aktuální dobu, že ten zákon schvalujeme, aniž prostě máme jistotu, že vůbec bychom mu mohli dostát. A jako právnička, která se zabývá veřejným právem, ať si uvědomíme, že do zákona o zadávání veřejných zakázek vpravujeme další oblast, která bude nutit jakoby kupovat něco, tady padlo v jiné souvislosti dnes, že přece nemůžeme nikoho nutit povinné nákupy. A v tomto zákoně to v podstatě připouštíme, nařizujeme. A jak říkám, já myslím na takzvaně svou samosprávu, která už tak s tímto zákonem teď bojuje, a ještě ty složitosti, že se budou moci domlouvat dvě města, obce a podobně, nebo kraje...