Chodí mi krásné balíčky od srdce… Tento je od Ivanky z Chebu. Jsou to radůstky z jejího obchůdku, který ale právě s mužem zavírají, protože ho kvůli energiím neutáhnou. Ztrácí tím současně obživu… A takových lidí je spousta… Píší mi lidé, že nejsou antibiotika… základní léky… Odběratelské vztahy jsou narušeny tak, že zboží přestává mít normální hodnotu… cenu včetně energií určují překupníci… EU dělá gesta a ničí své členské země… A ty země své občany. Pokud se tomu diktátu Bruselu nevzepřou… Česká republika je ale jedna z nejhorších…. V té slepé poslušnosti…

Když slyším premiéra chlubit se, jak nás provedli krizí, (!!!) měla bych chuť ním zatřást, aby se konečně probral. Protože to prostě není pravda… Naše vláda ničí naši zemi, protože svou bezohledností a nečinností a neschopností ničí nás. Bere ohled na vše a na všechny, ovšem mimo svých občanů… Ty nechává zcela svému osudu. A aktuální slova o tom, jak bychom měli zvýšit daň z nemovitosti, aby se jestě více odírali lidé jen za to, že si uměli něco vybudovat za peníze, které zdanili, jsou už čiré zoufalství, neb už se neví, kde brát… A nejen to…

Co z lidí “dole” silou politické moci dostanou, posílají zase také za hranice - po stamilionech. I když by to měli už těžce vážit, neb jsme i díky jejich nicnedělání v řadě věcí sami na dně… Jak s lidmi mluvím, zoufalství zkrátka začíná být hmatatelné. A už to dávno není o politice, ale o důstojném přežití. O úctě k sobě sama. O úctě k vlastní zemi. K Evropě. Lidé ztrácí své základní životní jistoty. Chce se, aby popírali v úvahách svou inteligenci. Logiku. Pud sebezáchovy. Aby obětovali vše, co v životě dosáhli… a ztratili to třeba během roku Ti lidé nahoře to prostě zoufale neumí… Lžou sami sobě i nám o realitě. A ta nás začíná krutě dohánět... Lidem je jedno, kdo tam sedí, ale není jim jedno, co dělá s naší zemí.