Vážené kolegyně, vážení kolegové, vážený pane předsedo, paní ministryně,

připravila jsem si, protože nějak tak předpokládám, jak hlasování dopadne, považuji za nutné vyslovit se na půdě Senátu, základní čtyři otázky, na které bychom si měli odpovědět, každý z nás, před hlasováním. Nemám tedy otázky na paní ministryni, ale dávám vám ke zvážení tyto postřehy.

První otázkou je, zda občané České republiky si přejí, abychom pro tento návrh zvedli ruku. Hovořím zejména o té části, kde umožňujeme výcvik ukrajinských vojáků na našem území. Tedy tou otázkou je, zda hlasujeme tak, jak si přejí naši voliči. To si musí každý z nás sám zodpovědět.

Druhou otázkou je, zda je tento návrh v souladu s zájmy České republiky pokud jde o její aktuální bezpečnost a bezpečnost v následujících letech.

Třetí otázkou, kterou bychom si měli všichni před hlasováním o tomto návrhu odpovědět, zda tento návrh odpovídá významu České republiky v rámci mezinárodních vztahů, tedy zda míra zapojení České republiky do jakéhokoliv válečného konfliktu aktuálně do konfliktu mezi dvěma velkými zeměmi, kterými jsou Rusko a Ukrajina, do kterého zasahuje další světová velmoc – USA, zda taková míra zapojení naší země do tohoto válečného konfliktu, včetně výcviku vojáků státu, který není členem NATO, přímo na našem území, odpovídá faktickému vlivu a významu České republiky na mezinárodní světové scéně, nebo zda sami dobrovolně nepřijímáme roli téměř účastníka této války, zatímco ostatní země včetně velmocí jsou uvážlivější, zdrženlivější a brání se siláckým prohlášením.

Chci tím říct, že bychom si před hlasováním každý z nás měli odpovědět na to, zda se domníváme, že světové velmoci vždy přihlížely, aktuálně přihlíží a kdykoliv v budoucnu budou přihlížet se vší vážností k názorům a zájmům České republiky do té míry, aby jejich názor ovlivnil jejich rozhodování. Tedy zda s námi světové velmoci jednají a budou jednat vždy jako se sobě rovným partnerem v těchto okolnostech. Historická zkušenost nám totiž říká, že nikoliv, protože jako malá středoevropská země jsme byli v minulosti často v obětí těch velkých, a to na každou stranu našeho místopisu.