V minulém článku jsme se zaměřili na srovnání kryptoměn a digitálních měn. Dospěli jsme k závěru, že obě tyto formy elektronických peněz mají své výhody i nevýhody. Dnes se budeme zabývat výhradně digitálními měnami (CBDC) a jejich riziky, které s sebou jejich zavedení může občanům přinést.

Digitální měny, jako je digitální jüan v Číně, digitální euro nebo digitální dolar, mají potenciál zcela změnit způsob, jakým používáme peníze. Na první pohled to může vypadat lákavě - pohodlné transakce, snadný přístup k penězům a možnost obejít běžné komerční banky. Avšak za tímto zdánlivým komfortem se skrývají velká rizika.

Abychom lépe pochopili, jak digitální měny fungují a proč bychom měli být opatrní, pojďme se nejprve podívat na technickou stránku věci. Digitální měny budou vydávány centrálními bankami a uloženy v digitální podobě, což znamená, že neexistují jako fyzické bankovky a mince. Namísto toho jsou zaznamenány v centrální databázi, kterou spravuje daná centrální banka. Tato databáze obsahuje záznamy o všech transakcích, které se uskutečnily s digitální měnou. Tyto záznamy mohou obsahovat informace o tom, kdo platbu provedl, komu byla platba určena a kdy transakce proběhla. To znamená, že centrální banka má možnost sledovat každý krok, který uděláte s touto měnou. Dalším závažným aspektem digitálních měn je možnost zavádění záporných úrokových sazeb na účtech občanů. To znamená, že by občané mohli být povinni platit za uložení svých peněz na účtu, místo aby získávali úroky. Tato situace by mohla nastat v případě, že centrální banka například rozhodne o stimulaci ekonomiky. Dále je třeba zmínit možnost expirace digitálních měn na účtech občanů. To znamená, že pokud by peníze na účtu nebyly použity po určité době, mohly by být automaticky odebrány nebo převedeny zpět k centrální bance.