Nebyl sice úplně dokonalý, ovšem tento zřetelný znak americké demokracie, který od počátku 19. století plně ovládli demokraté a republikáni, je samozřejmě demokratičtější, než-li jednostranický systém v Číně nebo v KLDR, a zároveň se zdá být stabilnější od evropského vícestranického parlamentního modelu.

Nicméně, během každých voleb, mnoho z nás má přímo hlodavý pocit, že tady není něco v pořádku ve chvíli, kdy se volební výběr v USA vždy smrskne pouze do dvou politických stran. Na druhou stranu komerční spotřební výběr je v Americe tak široký, až je to přímo zarážející. Je to docela divné, no uznejte, když ve volbách jsme omezeni k výběru možností A nebo B, ovšem jakmile vstoupíte do jakékoliv drogérie, pak jste nuceni si vybrat třeba i z 15 druhů zubní pasty. To je přeci celé absurdní.

Známý historik Howard Zinn přitom sarkasticky podotýká: „Máme dvě politické strany, a to je důkazem toho, že jsme demokracií. Uvědomme si však fakt, že to je pouze o jednu, jedinou stranu více!“

Zde jsme uhodili hřebík na hlavičku - zatímco jednostranický stát nesplňuje žádné demokratické standardy – americký dvoustranický model, který má pouze o jednu stranu více – je zbytku světa vnucován jako to nejlepší možné řešení z nejstarší konstituční republiky na světě.

Existuje podezření z mediální manipulace ve prospěch Clintonové

Zastánci tohoto systému tvrdí, že voliči mají možnost ovlivnit výběr stranických lídrů, a proto by si neměli stěžovat na to, že jejich konečná volba pak vychází jak z bláta do louže.

Na základě pozorování současné prezidentské předvolební kampaně je možné snadno dojít k závěru, že americké elity manipulují celý proces výběru prezidentských kandidátů.

Např. u demokratů, již před stranickými primárkami, byl levicový kandidát Bernie Sanders těžce znevýhodněn tím, že tzv. superdelegáti vyjádřili jasnou podporu jeho rivalce Hillary Clintonové. Toho se samozřejmě chytla mainstreamová média, ačkoliv tito jednotlivci ještě vůbec řádně v primárkách nehlasovali.

Dle Erica Boehlerta zde existuje podezření z mediální manipulace ve prospěch kandidátky Clintonové, když v roce 2015 hlavní sdělovací prostředky prakticky neinformovaly o tisícových předvolebních mítincích demokratického kandidáta Sanderse, ačkoliv se jednalo o početně nejvýznamnější předvolební události loňského roku, a to jak u demokratů, tak i republikánů.

Mediální obraz Bernieho Sanderse je hlavními zpravodajskými médii typu Washington Post, Newsweek a MSNBC vytvářen tak, aby bylo všem jasné, že se jedná o totálního outsidera, který nemá žádné šance v boji o prezidentské křeslo.