Neumím si představit ten zmar a smutek, který musela cítit rodina Jana Palacha, když se přesně před 53 lety na protest proti okupaci naší země sovětskou armádou student Jan Palach u Národního muzea v Praze polil benzinem, zapálil a zanedlouho i zemřel.

Dnes víme, že nejvyšší oběť Jana Palacha měla pro naší společnost hluboký smysl, probudila ji z letargie a ukázala, že jsou mezi námi hrdinové, kteří se nepodvolí. Že nešlo jen o náhodný, ojedinělý, individuální krok, ale také o projev hluboké frustrace velké části společnosti potvrdil i obdobný krok Jana Zajíce. Ani na jeho oběť a hrdinství nesmíme zapomínat.

S nesvobodou a pošlapáním suverenity vlastní země se nelze nikdy smiřovat. Jan Palach a Jan Zajíc ukázali, že totalitní systémy nikdy zcela neumlčí ty, kteří bez svobody nedokážou žít.
Jan Palach, ale i Jan Zajíc, si zaslouží naši úctu. Čest jejich památce!