Dobrý večer.

Já jsem si připravil asi hodinový projev, nicméně vzhledem k pokročilé době se budu snažit z každé té stránky zdůraznit jenom ty nejdůležitější věci, ale přesto mně dovolte informovat vás, proč na dnešním konci můj hlas vláda Andreje Babiše nezíská.

Ještě než se dostanu k těm důvodům a budu se snažit mluvit o nějakých bodech toho programového prohlášení, tak mi dovolte se zastavit ještě u dnešního rána, u úvodu naší schůze, kdy zde vystoupil pan prezident Zeman. Já s ním poměrně často nesouhlasím, nicméně ve chvíli, kdy řekne věc, která je pravdivá, tak samozřejmě nebudu a priori s ním nesouhlasit. Považuji to za hloupé, neodpovědné a absurdní.

Já jsem s panem prezidentem dneska souhlasil v jedné věci, respektive ve dvou. Tou první věcí je, že vláda by v době ekonomického růstu měla hospodařit s vyrovnaným rozpočtem Minimálně pan prezident hovořil o tom, že by mohla hospodařit i s mírným přebytkem. K mému překvapení se k tomu přihlásil později i pan předseda KSČM Vojtěch Filip, který také říkal, že by bylo také dobré mít nižší deficit. V této chvíli bych chtěl vyzvat pana prezidenta, že vidím jednu velmi snadnou cestu, jak zařídit to, že bude rozpočet na příští rok vyrovnaný.

A sice, když dopředu vzkáže panu premiérovi, paní ministryni financí a celé vládě, že prostě nepodepíše zákon o státním rozpočtu, který by byl deficitní. Koneckonců pan prezident svoji zásadovost ukázal při nejmenování, nebo neakceptaci ministra zahraničí. Myslím si, jestliže to pan prezident myslí vážně i s veřejnými financemi, tak když dá dopředu takto vážnou, důležitou informaci, že zkrátka nepodepíše deficitní rozpočet, tak podle mého názoru si vláda nedovolí v době ekonomického růstu takový rozpočet schválit.

Kdyby si to snad dovolila a neakceptovala připomínky pana prezidenta, tak je tu právě prostor pro pana předsedu KSČM Vojtěcha Filipa a vlastně pro celý poslanecký klub, aby se KSČM při hlasování o rozpočtu, který vypadá, že bude mít schodek 50 mld. Kč, aby se prostě nepřipojila a rovněž hlasovala proti. I to je cesta, jak zvýšit pravděpodobnost, že budeme v nadcházejícím roce hospodařit s vyrovnaným rozpočtem.

To jenom k úvodu schůze. Myslím si, že to je docela dobré, že to tu pan prezident řekl a že máme šanci ho takto vyzvat a věřím, jestliže mu jde tak vážně o vyrovnané veřejné rozpočty, že to udělá stejně tak. Jako vzkázal vládě, že nejmenuje pana ministra Pocheho (ministrem pana Pocheho?), tak věřím, že vládě vzkáže, že nepodepíše rozpočet, pokud ho vláda schválí s 50miliardovým deficitem. Pokud to neudělá, tak to jeho dnešní vystoupení bylo pouhým tanečkem politickým před hlasováním o důvěře a takovou snahou vyvinit se z toho, že se spolupodílí na sestavení vlastně extrémně levicové, nebo nejlevicovější vlády od listopadu 1989, která je opřena o komunisty.

Důvody mé nepodpory této vlády. Ten první je takový podle mého názoru bizarní. Já si vůbec nedovedu představit, a je to podle mě poprvé vůbec v historii, že vláda přišla žádat o důvěru ve chvíli, kdy není kompletní. Ve chvíli, kdy prostě nemáme plnohodnotného ministra zahraničí, což já považuji spolu s ministrem vnitra a ministrem financí za nejklíčovější ministerské resorty, které rozhodují o bezpečnosti vnitřní i vnější, o našem ukotvení na mezinárodním poli, tak skutečně nemůžu uvěřit tomu, že premiér a vláda má tu drzost předstoupit před poslance ve chvíli, kdy je nekompletní.

Když pak se podíváme do programového prohlášení, do kapitoly k zahraniční politice, tak tam vidíme a můžeme si přečíst, že jedním z hlavních cílů této vlády je boj za zájmy českých občanů v Evropské unii, strana 2 programového prohlášení. Nechceme jen přikyvovat Bruselu, strana 3. Na probíhající diskusi o prohlubování hospodářské a měnové unie v EU se nicméně budeme aktivně podílet v nejvyšší možné míře. A další citace z kapitoly Zahraniční politika. Vláda bude výrazněji proaktivní a pružněji reagovat na aktuální zahraničně politické problémy či hrozby typu ilegální migrace či terorismu. Konec citací k zahraniční politice.

Jak to chce vláda dělat, když má ministra zahraničí na zkrácený pracovní úvazek. Jak máme brát takové věty v programovém prohlášení vůbec vážně? Vždyť je to směšné. Politické hrátky mezi stranami a Hradem a neschopnost premiéra Babiše představit nám plnohodnotnou vládu se všemi ministry a naprosto klíčovými resorty, které vyžadují plné nasazení a full time job, tak je podle mého názoru ohrožení národní bezpečnosti a našich národních zájmů.

A jenom proto, že tyto klíčové věty (?) je vláda schopna riskovat jenom proto, že se utkává s nejrůznějšími půtkami jak uvnitř sociální demokracie, tak mezi sebou navzájem a Hradem, tak už jenom proto, že je ochotná riskovat naše zahraničně politické a národní zájmy, tak si podporu Poslanecké sněmovny nezaslouží.

Ani nemluvím o tom, že v normálním politickém systému, v normálním demokratickém politickém systému existuje systém brzd a protivah mezi jednotlivými institucemi, což je v tomto případě nabouráno, protože kumulace resortů Ministerstva vnitra a ministerstva zahraničí je taková koncentrace politické moci, že to podle mého názoru výrazně vychyluje právě tento systém brzd a protivah.

Když už jsme u té zahraniční politiky, tak v programovém prohlášení se také píše, dovolte mi citovat: Reforma Evropské unie je nezbytným předpokladem pro obnovení důvěry obyvatel Unie v evropský projekt. Vláda České republiky se aktivně zapojí do této reformní diskuze. Evropská unie musí dělat méně, ale podstatně lépe. Musí akcentovat posílení role členských států. Já se přiznám, že s touto větou v programovém prohlášení vlády souhlasím a že bych tuto větu podepsal. Také si myslím, že nastal čas přehodnotit pravomoce, které jsme přenesli z té národní úrovně na Brusel, že stojí za to udělat inventuru a v některých ohledech se snažit tam, kde je to efektivní a kde to dokážeme dělat lépe, efektivněji na národní úrovni - se pokusit o to, ty pravomoce, které jsme kdysi předali, vrátit zpátky na národní úroveň.

Ale já bych se v této souvislosti chtěl zeptat, když jsem si to přečetl v programovém prohlášení, jestli je to i politická priorita sociální demokracie, která má resort ministerstva zahraničí na starosti, dneska s provizorním ministrem a v nadcházejících doufejme týdnech nebo měsících tam přijde ministr nový - tak se chci skutečně pana ministra Hamáčka zeptat, jestli s touto tezí souhlasí. Protože já jako člen výboru pro evropské záležitosti, když poslouchám kolegy nad jednotlivými materiály týkajícími se EU, tak u sociálních demokratů cítím spíše pravý opak. Cítím snahu postupovat v té integraci dál, evropskou integraci prohlubovat, přenášet další pravomoce z národní na nadnárodní úroveň.

Já to v tomto smyslu nekritizuji, byť mám jiný názor, ale respektuji řadu sociálních demokratů, že jsou prointegrační, že si přejí další hluboké kroky v evropské integraci, že si přejí euro a další věci. Nicméně chci se jich zeptat, jestli jsou schopni se pod tuto větu v programovém prohlášení podepsat a zda s tímto vědomím pro tu vládu budou dávat důvěru. A zda ministr, který přijde po Janu Hamáčkovi, bude respektovat tuto větu v programovém prohlášení. Protože já ji oceňuje, já s ní souhlasím, ale chci slyšet skutečné stanovisko ze strany sociální demokracie, zda jimi nominovaný ministr bude také prosazovat, jak je napsáno v programovém prohlášení, že je lépe se v té integraci vrátit o něco zpátky, některé pravomoce vrátit a posílit členské státy.

Moc prosím - nevím, jestli tu dvojnásobný ministr sedí, nesedí tady, ale moc ho prosím, nebo někoho ze sociální demokracie o odpověď, jestli s tímto bodem programového prohlášení souhlasí. Já ano, ale překvapuje mne, že i sociální demokraté, kteří se vždycky tvářili velmi prointegračně.

To je k zahraniční politice.

Teď mi dovolte se vyjádřit zejména i k ekonomické části programového prohlášení, které považuji za prioritní, protože naše země samozřejmě potřebuje, aby byla stabilní, aby bohatla, aby její lidé bohatli, aby naše ekonomika přežila případnou ekonomickou krizi, potřebujeme zkrátka mít naše hospodářství v pořádku. A jestli toto chceme, tak podle mého názoru potřebujeme dát dohromady, do pořádku veřejné finance. Ty jsou dnes ve strukturálních potížích. To, že dnes v porovnání s ostatními zeměmi EU hospodaříme relativně nejlépe, neznamená, že nenastane-li ekonomický pokles, zůstanou naše veřejné finance ve stejné kondici, v jaké jsou dnes. Nezůstanou, okamžitě se propadneme do deficitu. Koneckonců mírně přebytkový loňský rozpočet jsme měli nikoliv proto, že by vláda skvěle hospodařila, ale proto, že nedokázala proinvestovat rozpočtované peníze.

Strukturální problém veřejných financí je přitom jeho výdajová strana, nikoliv strana příjmová, jak se nám snaží hnutí ANO léta namluvit, ta výdajová strana poslední léta neuvěřitelně bobtná a já mám obavu, že žádný ministr za hnutí ANO neměl a ani nemá ambici něco s výdajovou stranou našich veřejných financí dělat, o čemž svědčí i právě programové prohlášení.

Rovněž si myslím, že jsou naše daně zbytečně vysoké a složité, tedy demotivující lidi od aktivity. Složitost daňového prostředí koneckonců konstatují i mezinárodní organizace, jako je světová banka. Kolikrát jsme slyšeli od hnutí ANO, Andreje Babiše, že chce zjednodušit daňový systém. Nicméně děje se pravý opak. Připomenu, že nám přibyla další sazba DPH a vláda navíc podle toho stávajícího programového prohlášení chce zakotvit druhou sazbu daně z přidané hodnoty fyzických osob pro spoluobčany vydělávající více peněz, tedy chce trestat aktivnější a vzdělanější spoluobčany, což je pro mě samozřejmě něco nepřijatelného. A snaha učinit, nebo zakotvit tu progresivnost v našem daňovém systému, která byla v době krize plánována jenom na omezenou dobu, je pro mě také velmi silný důvod k tomu, abych dneska nehlasoval pro důvěru této vlády.

Nenechme se opít rohlíkem, když Andrej Babiš říká, a dneska to říkal rovněž, že snižuje akce, snižovat daně, není tomu tak. Pamatujeme si přece, jak hnutí ANO odmítalo naše návrhy na zrušení silniční daně, na zrušení daně z nabytí nemovitosti a jak se postavili proti našemu požadavku na snížení DPH na původní úroveň po zrušení penzijní reformy kvůli které byla tato daň navýšena.

Zkrátka Andrej Babiš a hnutí ANO miluje státní přerozdělování, proto miluje vysoké a složité daně, a proto se také od nich žádného snížení nebo zjednodušení daňového systému nedočkáme. Je tu iluze myslet si něco jiného. Máme s nimi zkušenost čtyřletou a víme, jak to dopadlo. Myslím si, že v té ekonomické oblasti je pro ČR velkou prioritou důchodová reforma a nejenom důchodová reforma, ale vlastně řešení stárnutí naší populace, což má vliv i na zdravotní systém a sociální služby.

Co u hnutí ANO a ČSSD, které budou tvořit za podpory komunistů v této oblasti za ta poslední léta zvládly. Je to velmi jednoduché. Hnutí ANO a sociálním demokratům se podařila zrušit Nečasova penzijní reforma a dál už se v této oblasti nestalo vůbec nic. Dnes se nicméně v programovém prohlášení píše, že je potřeba důchodová reforma, a že podstatou té důchodové reformy má být oddělení penzijního účtu od státního rozpočtu. Tato účetní operace má být reformou. Co to je za nesmysl. Copak tak záleží na tom, jestli budeme mít se stejným objemem peněz na penze dva nebo jeden účet? Copak to něco změní na udržitelnosti stávajícího průběžného penzijního systému? Samozřejmě to z jeho udržitelností neudělá vůbec, ale vůbec nic. Jde o účetní operaci, a je úplně jedno, jestli stejný objem peněz budeme přerozdělovat přes jeden státní rozpočet nebo přes dva rozpočty zvláštním rozpočtem pro penze.

Samozřejmě bychom toho potřebovali mnohem víc. Potřebovali bychom přestat podporovat nadnárodní korporace a větší prostor dát našim domácím podnikatelským subjektům. Jen tak vrátíme trend odlivu dividend do zahraničí, který v roce 2017 činil 276 mld. korun. To je obrovské číslo, které odplyne z ČR do zahraničí. Je to zhruba 8,3 % hrubého domácího produktu. Aby se nám to ale podařilo, abychom dokázali posilovat český kapitál v naší ekonomice, aby český kapitál a jeho význam v české ekonomice rostl a ten odliv dividend byl co možná nejmenší, tak to bychom potřebovali dramaticky deregulovat podnikatelské prostředí a nikoliv na naše malé a střední podnikatele přenášet obrovskou administrativu, která v předchozí vládě rostla a já nečekám bohužel nic jiného ani od té vlády nově nastupující.

Koneckonců snaha zabrzdit naši snahu, znovu zatraktivnit výdajové paušály pro živnostníky je toho dostatečným důkazem. (Rušno v sále. Někteří poslanci v hloučku diskutují.) Můžu poprosit trošičku o klid, pane předsedající?

Já to můžu říct klidně znovu od začátku, abyste to ještě jednou slyšeli, když jste nedávali pozor. Takže konec investičních povídek a snaha deregulovat podnikatelské prostředí je podle mého názoru důležitá cesta k tomu, aby jsme dokázali posilovat český kapitál v naší ekonomice a ty dividendy, které ve stamiliardových částkách plynou z České republiky v současné době do zahraničí, tak aby byly nižší.

Potřebovali bychom také liberalizovat pracovní trh, zatraktivnit zkrácené pracovní úvazky. Nikoliv jak je psáno v programovém prohlášení řešit způsob růstu minimálních mezd. Dnes všichni dobře vědí, že pracovní trh je neuvěřitelně přehřátý, napnutý, že naši podnikatelé, naši zaměstnavatelé mají obrovský nedostatek pracovní síly. Mají obrovský problém kohokoliv do své práce získat. A pokud jim to nezjednodušíme tím, že třeba zatraktivníme zkrácené pracovní úvazky a rozšíříme možnost jejich využití, tak toto bude jeden faktor, který bude brzdit naší ekonomiku. Je to jeden z nejdůležitějších parametrů, které dneska naší ekonomice dělají problémy a proč ekonomika nemůže růst ještě rychleji než roste.

Potřebovali bychom také řešit, a to já považuji za opravdu veliký, veliký problém zejména pro mladou generaci. Potřebovali bychom řešit neutěšenou situaci na trhu bydlení. Myslím tím zejména vysoké ceny nemovitostí. Tento problém podle mě je na straně nabídky. Bohužel se staví nedostatek nových bytů a ta jediná cesta, jak ten problém na straně nabídky vyřešit je, nestavět státní byty, obecní byty nebo městské, ale uvolnit pokud možno pravidla tak, aby soukromý sektor, tak jak to dokázal v uplynulých letech, dokázal stavět více bytů. Samozřejmě to znamená zjednodušení stavebního řízení a zejména liberalizaci územního plánování. Soukromý sektor určitě dokáže stavět nemovitosti a byty lépe a efektivněji, než by to dokázal stát.

Pan premiér tady o tom mluvil při svém sestavování programového prohlášení. Říkal, že to nemá dělat stát, ale města a obce. Já bych mu chtěl říct, že i města a obce jsou státem, že to je akorát jiná úroveň státní správy, ale že i město je veřejným sektorem. A podle mého názoru role veřejného sektoru, role měst a obcí v oblasti bydlení by měla být brána pouze jako pojistka, kdy města vlastní pár bytů pro nenadálé životní situace svých občanů. Nezačínejme prosím znovu budovat městské bytové fondy. Není to podle mého názoru správná cesta. Takto bychom mohli pokračovat ještě dlouho, ale ono to nemá příliš nemá smysl. Vláda stejně zapomene na programové prohlášení nejpozději zítra ráno, jako zapomněla na to programové prohlášení předcházející. Ať je v tom programovém prohlášení napsáno nebo nenapsáno cokoliv, my díky architektuře té vlády víme, že půjde o nejextrémněji levicovou vládu od roku 1989.

Pokud získá důvěru, tak to bude porážka pro svobodu vyznávající aktivní jedince, kteří se spoléhají na sebe a nikoliv na stát. Ty čekají bohužel další regulace, další zákazy, další sankce a šmírování, které si tak hnutí ANO v těch uplynulých letech oblíbilo, a které za pomoci komunistů jistě bude ještě intenzivnější. Od vlády také neslyším snahu jakkoliv bránit nějaké tradiční hodnoty, na kterých vyrostla naše úspěšná evropská civilizace. Pro mě osobně je i problém, že vláda odmítla definovat manželství jako výhradní svazek muže a ženy. To je pro mě symbolickým důkazem toho, že té progresivní levicové agendě dá tato vláda zelenou.

A protože já si vážím svobody, nechci regulace, protože si přeji liberálnější podnikatelské prostředí a chci bránit tradiční hodnoty, na kterých vyrostla naše úspěšná evropská civilizace, nemůže tato vláda ode mě získat hlas.

Děkuji za pozornost.