Návrh Evropské komise na obří zadlužení EU ukazuje, že nejde jen a primárně o důsledky COVID-19. Zejména jde o snahu umožnit pokračování mnohaletého žití na dluh zemím jižního křídla, kterým samostatně už nikdo nebude chtít půjčovat. Tedy další sdílení rizik a posilování morálního hazardu. V tomto směru to bude jen prohloubení a oddálení problému neudržitelných veřejných financí těchto zemí, aniž by se řešily jeho příčiny.

Pokud by to mělo být primárně na řešení důsledků COVID-19, byla by částka samozřejmě nižší a její výše by se v čase upravovala, protože dnes ještě neznáme data o skutečné hloubce recese, které se teprve budou upřesňovat. Také by to samozřejmě mělo být formou půjčky, nikoliv nevratné pomoci. Evropská komise nás tak vodí za nos a COVID-19 nyní použije pro své dávné plány.

EU se tak bude snažit zajistit vlastní autonomní zdroje rozpočtu EU a zase se o krok posunout k nadnárodnímu superstátu, bude nafukovat objem evropského přerozdělování peněz daňových poplatníků a bude si tím chtít zajistit finance na aplikaci tzv. zelené dohody. Velká část těch uvažovaných půjčených peněz tak nepůjde na zvýšení konkurenceschopnosti evropských ekonomik, ale na zaplacení tzv. Zelené dohody, která konkurenceschopnost Evropy vůči zbytku světa snižuje a je extrémně drahá.

Třicetiletá doba splácení je jasná zpráva pro mladší generaci, že naše dnešní problémy a nápady budou platit v budoucnu zejména oni...