Sládek (SPR-RSČ): Nový Reagan

08.11.2016 11:51 | Zprávy

Dlouhou dobu vedle sebe žily dva tábory, dva společenské systémy. Jeden z nich založený politicky na demokracii a ekonomicky na tržním hospodářství, druhý politicky na diktatuře a ekonomicky na centrálně řízené ekonomice.

Sládek (SPR-RSČ): Nový Reagan
Foto: Hans Štembera
Popisek: Miroslav Sládek

Tyto dva systémy vedle sebe žily dostatečně dlouho, aby naprostá většina politiků, intelektuálů a umělců dospěla k závěru, že je třeba pro toto soužití vymyslet termín, a tak ho také vymysleli – mírová koexistence a že tato koexistence povede postupně k prolnutí obou systémů do jednoho jakéhosi postindustriálního socialismu.

Socialistický tábor se postupně rozkládal, ale na pokraji úpadku se nacházela světová supervelmoc. Úpadek byl tak hluboký, že byl viditelný na každém kroku. Malomyslnost a deprese byly nejlepším vyjádřením tehdejšího stavu.

Potom přišel skutečný muž, jménem Ronald Wilson Reagan a ten zformuloval, hlásal a dostatečně tvrdě prosazoval, že je pouze jeden jediný, sice ne slovy Winstona Churchilla nejlepší, ale nejlepší z toho, na co lidstvo dosud přišlo, systém, který je schopen zajistit další existenci lidstva a jeho rozvoj a ten představuje Západ. Sovětský tábor prohlásil za říši zla, který musí být zničen.

Především však hlásal a prosazoval zachování a obranu západních hodnot. Stát musí být minimálním, protože pouze vytváří bezpečný rámec pro rozvoj jednotlivce, stát je složen z jednotlivců, nikoli menšin. Musíme hájit práva a individuální svobody každého občana, a nikoliv podléhat teroru menšin a ustupovat jejich nárokům na zvláštní kolektivní práva. Bohatství země vzniká z práce, odvahy a samostatnosti každého jednotlivce, nikoliv z vládní centrálně přerozdělované pomoci. Každý, kdo chce ve Státech žít, musí se přizpůsobit a převzít jejich hodnoty tzv. love it, or leave it. Země je tvořena nejen národem a jazykem, ale také vnějšími hranicemi, které je třeba důsledně chránit.

Volby by měly být střetem rozličných politických sil

Jeho osobnost a neústupnost v realizaci programu nastartovala největší ekonomický růst jeho země ze kterého těžila Amerika a její obyvatelstvo ještě několik dalších volebních období včetně Billa Clintona. Rozdrtila komunistický blok. Vrátila USA pozici světové jedničky. A především pozvedla morálku Američanů a jejich sebevědomí.

Svět se však neustále vyvíjí a bez silných osobností není snadné obstát ani velkým národům. Jak oslavován byl příchod prvního černocha do Bílého domu. A výsledek jeho politiky je takový, že by před čtvrtstoletím vedl bez nejmenších pochybností k vítězství komunismu na celém světě.

Donald Trump, ke kterému se alespoň na internetu lísají čeští pravicoví patolízalové je rozhodně lepší než Hillary, ta je totiž horší, než všechno, co zatím v Bílém domě sedělo. I když Trump není vizionář, který by dosahoval takové hloubky myšlení a prozíravosti jako Reagan, není také zdaleka morálně na jeho úrovni, je to nejlepší, co momentálně Státy mají.

Volby by měly být střetem rozličných politických sil. Ve Státech sice jen dvou hlavních, ale to není nutné v našich podmínkách kopírovat, protože by to vedlo pouze k tak zkorumpované politice a státu, že by ta hniloba byla cítit na hony daleko. Jsme ve střední Evropě a máme zálibu v mnohotvárnosti, což ale může být a je v našich podmínkách jedinou možností. Pokud někdo komentuje americké volby s obdivem k systému dvou politických stran, tak buď nezná dějiny a realitu naší země, anebo má postranní úmysly a chce se stát diktátorem.

Nový Ronald Reagan je zapotřebí nejen pro USA

Avšak právě z těchto amerických voleb bychom si měli vzít ponaučení. Volit skutečné osobnosti, a to ne podle frekvence jejich výskytu na garden parties, anebo v bulvárním tisku a bulvární televizní stanici, kde je propaguje estébák shlížející se ve středoamerických diktaturách, ale podle jejich programu a vize. Zachovejme si naději pro budoucnost právě v mnohosti názorů, a především v souboji skutečných názorů, jakkoliv nesmiřitelných. Nechceme se přeci stejně jako po krajských volbách dožít koalic jejichž jediným jmenovatelem je dostat se do krajské rady i za cenu kolaborace s kýmkoliv a chování politiků po vzoru babylonských nevěstek.

Naše země, pokud naší zemí ještě je, je takovým malým rybníčkem, ve kterém se ale byť s dřevěnými meči odehrávají podobné souboje jako ve Státech. Tam se zapojili miliardáři se svými médii a prodejnými novináři, akademici, studenti vysokých škol a rádoby umělci. A tady, to samé, a stejně jako za velkou louží i tady na nesprávné stráně, nebo lépe řečen na straně úpadku a zničení všech našich národních hodnot.

Nový Ronald Reagan je zapotřebí nejen pro USA, ale i pro naši zem. A připomínám jednu zásadní podmínku, kterou bychom také měli uplatnit a to nekompromisně. Americkým prezidentem se může stát jen člověk, který se ve Státech narodil, rozhodně ne přivandrovalec. A jelikož nás je přeci jenom trochu méně aplikoval bych tuto zásadní podmínku i pro poslance, senátory (než bude zrušen) a členy vlády.

Jasná vize, pevné názory a odvaha je realizovat, jenom to nás může vzdálit od propasti na jejímž okraji jen stěží balancujeme.

„Když ti, kterým se vládne, konají příliš málo, pak ti, kteří vládnou, mohou (což se často stává) konat příliš mnoho.“ Ronald W. Reagan

Tento článek je uzamčen

Po kliknutí na tlačítko "odemknout" Vám zobrazíme odpovídající možnosti pro odemčení a případnému sdílení článku.

Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.

reklama

autor: PV

Slavnostní účtenková loterie

Paní Schillerová, nemyslíte si, že by bylo lepší, kdyby se zabývali zaměstnanci najati na účtenkovou loterii něčím užitečnějším? Nebo že bychom mohli za účtenkovou loterii ušetřit a tyto finance raději dát či rozdělit mezi pečovatelské domy na podporu důstojného stáří? Nemyslíte si, že by taková čás...

Odpověď na tento dotaz zajímá celkem čtenářů:


Tato diskuse je již dostupná pouze pro předplatitele.

Další články z rubriky

Konečná (KSČM): Kam kráčí nová evropská komise?

19:06 Konečná (KSČM): Kam kráčí nová evropská komise?

Včerejší slyšení Teresy Ribera, kterého jsem se účastnila, mě příliš neuklidnilo a nemělo by nechat …