Ač se to zdá k nevíře, tak úroveň některých našich spoluobčanů je více než tristní. Velmi krátká paměť, selektivní uchovávání jen hezkých vzpomínek, lehkověrnost hraničící s hloupostí. A tím rozhodně výčet našich národních vad nekončí, bohužel. Závist vévodí a můžeme se jen domýšlet, zda to je choroba získaná nebo vrozená. Co je však chorobou, kterou můžeme se stoprocentní jistotou označit za získanou je podlost. Jistě sledujete putování svých dětí od mateřské školky, poslední půl rok před nástupem do cyklu základního vzdělání, přes školu základní, střední až po vysokou. Těch záměrných lží, věrolomnosti, neplnění slibů, udávání. Tady není možné se hájit tím, že to děti a mládež naučil teprve život. Vždyť se tak chovají od útlého věku. Potom je ovšem jediné vysvětlení, že se děti chovají tak, jak to vidí a slyší doma. Starší generace, pokřivené období totality, která byla založena jenom na lži, přetvářce a donášení, přenesly všechny svoje vady na další generace, které, ač již vyrůstaly v jiné společnosti, se chovají naprosto stejně. Všechno to špatné, co přechozí z generace na generaci by mohlo po desítkách let slábnout nebo dokonce mizet úplně. Kdyby tady nebylo jedno podstatné kdyby.

Po takzvané sametové revoluci nejspíše každý očekával rozloučení se s minulostí, potrestání křivd a zločinů a nápravu celého chodu společnosti. Rozčarování však přišlo velmi rychle a mnoha lidem zlomilo páteř. Prominenti minulých režimů si nejen svoje postavení zachovali, ale ještě upevnili. Každý, kdo vstoupil do zločinecké organizace a v jejím kariérním řádu stoupal vzhůru, nadělal si hodně přátel mezi spoluviníky zločinů, na tom ještě fantasticky vydělal. Kdo udával politické tajné policii, je dnes významným politikem. Kdo využíval zločinný systém ke svému obohacení z titulu členství ve zločinecké organizaci, nepředstavitelně svůj majetek rozmnožil.

Naproti tomu, všichni, kdo se zločinecké ideologii a organizaci postavili jí byli trestáni, pronásledováni, ožebračováni. Ani v nejmenším nebyli odškodněni a museli po celý život a v mnoha případech se musí dívat dosud, jak si jejich věznitelé a rodinní příslušníci užívají plodů své zločinecké kariéry, nejlépe v luxusu ve svých stamilionových nemovitostech v daňových a tropických rájích?

Jaký vliv má na dítě a mladého člověka seznámení s takovouto realitou? Je logické, že dříve nebo později padne otázka, co je tedy lepší? Co je lepší a jistější cestou k zajištění pohodlného života?

Mít svůj názor, stát za svým názorem, nikdy nelhat, nepodvádět a neudávat? Nebo se hrbit před každou vrchností, lhát, podvádět, krást a udávat?

Bohužel odpověď na tuto stěžejní otázku, alespoň z pohledu lidí žijících v České republice vyznívá jednoznačně ve prospěch kladné odpovědi na druhou z nich.

Výsledkem působení takového prostředí je potom pokřivení dalších a dalších generací. K tomu se ovšem přidává i povrchnost v hodnocení dějů kolem nás a snaha jít přirozeně cestou nejmenšího odporu. Lékař sice také zmírňuje průvodní jevy onemocnění, ale léčba je zaměřena na podstatu onemocnění, zdroj infekce.

Musíme si být neustále vědomi toho, kdo řídí propagandu? Kdo má zájem na tom, aby se určité části historie zcela zamlčely, anebo líčily v kýčovitých barvách nejlépe tak jak se to hodí vítězné straně.

Je jistě záslužné připomínat zločiny nacismu, na které bychom neměli zapomínat. Nacismus je však mrtvý a protagonisté této zločinné ideologie a organizace byli potrestání. Skupinky mladých lidí zhlížející se v Mein Kampf i když ho pravděpodobně nikdy nečetli jsou jenom okrajovou záležitostí. Nepatrně přejmenovaná neonacistická strana nemá ani jedno křeslo v parlamentu, což je pochopitelné, protože neexistuje.

Problém je v tom, že komunistická strana legálně existuje, zasedá v parlamentu a uzavírá koalice s tak zvanými demokratickými stranami. Komunistický režim všude tam, kde zasáhl, má na svém kontě nejméně dvakrát tolik obětí na životech. Ale to jsou sice hrozivé události, ale dají se kvantifikovat. Jak však vyčíslit nezměrné utrpení milionů, které komunistický režim nechal pomalu v trýznivých mukách umírat hlady? Jak vyčíslit nezměrné utrpení dětí a žen, jejich zmařené životy, přičemž jejich jediným proviněním bylo to, že se narodily nebo vdaly za rolníka, který v potu tváře obdělával několik hektarů půdy? Nebo těch, jejichž jediným proviněním bylo to, že jejich rodina měla pekárnu? Komunistický režim je tím nejzločinnějším, co se zatím v historii lidstva objevilo.

Komunistický režim byl zločinnější než nacistický, Stalin a jeho pohrobci byli horší než Hitler s celou svojí klakou.

Na rozdíl od nacismu je však komunismus neustále přítomen. Na rozdíl od nacismu a nacistů, kteří byli potrestání, komunismus a komunisté jsou pány v naší zemi a užívají si plodů svých zločinů.

Celá ta polistopadová garnitura je odsouzeníhodná, protože se podílela na politické, morální a ekonomické devastaci naší země a našeho národa. Proto je zapotřebí zdůrazňovat a znovu opakovat pro další generace, že listopad 1989 byl obyčejným, předem připraveným a domluveným podvodem, jehož jediným účelem bylo zajistit beztrestnost největších zločinců a ochránit jejich nakradené majetky.

Není však možné se spokojit jenom s tímto konstatováním. Je nutné požadovat prošetření všech politických i ekonomických opatření přijatých od listopadu 1989 a v případě zjištění porušení zákona postupovat nekompromisně.

Není však možné se nechat těmito pochybeními nebo zločiny z minulosti zaslepit natolik, abychom přestali vnímat současnost se všemi jejím problémy.

Jelikož komunismus žije a komunisté jsou pány v naší zemi, je třeba se soustředit na ně. Jak je možné, že nikdo z prominentů zločineckého režimu nebyl potrestán? Jak je možné, že nebyl zabaven majetek prominentům zločineckého režimu? Jak je možné, že zločinci mají mnohonásobně vyšší důchody, než jejich oběti? Jak je třeba možné, že místopředsedou vlády může být spolupracovník tajné politické policie, udavač, tedy osoba naprosto bezcharakterní. Jak je možné, že nejbohatšími lidmi v naší zemi jsou prominenti zločineckého režimu a jejich potomci?

Zdá se vám, že těch závažných otázek je mnoho? A to je pouze vrcholek ledovce, o kterém se ví, dalších devět desetin je skryto pod hladinou. A není rozhodně možné se pozastavit jenom nad množstvím těchto otázek. Daleko závažnější, než samotný počet je fakt, že na žádnou z těchto otázek neexistuje uspokojivá odpověď.

Spokojíme se s prostým konstatováním, no tak si to dokázali dobře připravit a sehrát a prostě to tak je! Takové konstatování by nebylo ničím jiným než projevem naší zbabělosti. Nic totiž není předem dáno a neexistuje žádné dogma, že to tak prostě musí být. Změnit lze vše, jen je třeba se nebát.

Proč tedy tak často nejmenuji Klause, Kalouska a jim podobné? Ani v jejich případě nejde o to, že bych s nimi souhlasil. Jsem si velmi dobře vědom, co napáchali a jak se chovali. Proč bych ale měl o nich mluvit, když v současnosti a pro budoucnost nepředstavují již žádné nebezpečí? Omlouvám se, takový Kalousek nebezpečný je. Ve své nadutosti a omezenosti si totiž vůbec neuvědomuje, že je každý den zneužíván propagandou ve prospěch estébáka Babiše. Všimli jste si přeci, že jakmile Babiš přijde s nějakým návrhem, tak televize odvysílá negativní stanovisko Kalouska. Ne nějakého odborníka, nebo člověka, který nemá s minulostí nic společného. Ale Kalouska, který je většinou lidí nenáviděn. Jaký má potom jeho vystoupení účinek. Samozřejmě ti nejprostší lidí, pro které je také tato propaganda určena řeknou, „nojo, on ten Babiš má pravdu, protože když ho kritizuje Kalousek, ten zloděj“…. Přesně takto uvažují mnozí naši spoluobčané, a proto je Kalousek každý den v televizi. Dovedu si představit, že se chce za každou cenu udržet v parlamentu a že doufá, že častá přítomnost na obrazovce mu k tomu zajistí dostatečnou reklamu. Pokud by to však byl člověk rozumný a normálně uvažující, musel by se zamyslet i nad druhým aspektem jeho přítomnosti na obrazovce a důsledky takové negativní reklamní kampaně. Potom by mu bylo zcela jasné, že slouží jenom k tomu, aby byl jeho údajný protivník ještě více populární.

Kalousek si jistě nakradl, stejně jako třeba Klaus. Jestliže tehdy se jednalo o desítky a stovky miliónů, tak to, co dnes předvádí majitel hnutí, školený komunista a estébák, je přímo ropovod nepředstavitelných rozměrů. Nemohu přeci pokaždé a pro každého zvláště opakovat, že například zatímco je jeho firma třetí v republice z hlediska obratu, mezi plátci daní na čelních místech vůbec nefiguruje. Že každý návrh zákona znamená především desítky miliard do jeho kapsy. Že převádí evropské dotace určené pro drobné a střední podnikatele do své kapsy. Kolik ještě argumentů je třeba přinést, aby prohlédli alespoň ti průměrně iteligentní.

Komunista a estébák plně využívá špatných charakterových vlastností lidí, slabosti české společnosti a demokracie. Vytvořil hnutí (jak nápadná paralela s nacistickým také hnutím), které shromažďuje ten nejhorší odpad z celé československé společnosti. Každým dalším dnem, kdy je ve státní funkci nebo v parlamentu mrzačí dál morálně, politicky a ekonomicky český stát a národ. Stačí jen obnova příkrovu strachu a přetvářky. Co jiného je povinnost volit hnutí svého zaměstnavatele?

Je třeba se nad těmito argumenty zamyslet. Mnohým jsou jasné a souhlasí s nimi, proto je zvláště doporučuji těm, kdo neustále obhajují největší zlo, největší nebezpečí, které, pokud se s ním smíříme, nás všechny zničí a nebude si rozhodně vybírat.