Šmarda (ČSSD): Neobdivuji muže z devadesátek, ale jsem jim za leccos vděčný

12.03.2023 18:20 | Ze sítí

Komentář na svém veřejném facebookovém profilu ke vstupu do NATO a pobytu v Bělehradě během spojeneckého bombardování

Šmarda (ČSSD): Neobdivuji muže z devadesátek, ale jsem jim za leccos vděčný
Foto: Hans Štembera
Popisek: Michal Šmarda

Musím se k něčemu přiznat. A není to snadné.

Před 24 roky mi bylo 23 let. Když krátce po vstupu do NATO vláda Miloše Zemana schválila zásah v bývalé Jugoslávii, byl jsem dost vnitřně rozpolcený.

Miloševičův režim byl čistým organizovaným zločinem. Arkanovy gardy, brutalita, etnické čištění…

Na druhé straně hrůza padajících bomb na Novi Sad, Bělehrad a další města.

V roce 1999 jsem poprvé v životě na vlastní oči viděl hrůzu války. Ne té v Kosovu. O tamních vesnicích srovnaných se zemí, vraždění a zvěrstvech jsem jen slyšel.

Zažil jsem ale strach z varovných sirén v nočním Bělehradě. Trosky domů, mostů a rezignované pohledy lidí, kteří už cítí jen prázdnotu a beznaděj.

Lidé v Bělehradě se cítili zrazeni. Předáci opozice, ale i obyčejní lidé, ti všichni chtěli sami svrhnout nenáviděný režim a vydat se na cestu k hodnotám svobodné Evropy. A každá další bomba jim brala naději, brala jim víru v to, že se rány někdy zhojí. Nechtěli bránit zlo. Ale nemohli souhlasit s ničením vlastní země. Báli se, že ti, na které včera spoléhali, je dnes zabijí. Proto ta beznaděj, proto ta prázdnota.

Když jsem tehdy v Bělehradu usínal, nebylo lehké neztrácet důvěru ve vlastní vládu, spojence a hodnoty, které nás spojují.

Ta válka mi vzala hodně iluzí o boji dobra se zlem.

V minulém roce jsem znovu viděl, co znamená bát se války. Lidé na Ukrajině se stali oběťmi mnohem horšího a nebezpečnějšího režimu. Stáli proti hrůze, která je mnohem obludnější a strašlivější.

A dokázali se vzepřít. V jejich očích byl také strach. Ale nebyla v nich beznaděj. Nebyla v nich prázdnota. Byla v nich naděje. Necítili se zrazeni. Strašně se báli. Ale věděli, že mají naději a nejsou sami.

Jsem vděčný “velikánům 90. let”, že naši zemi přivedli do NATO a EU. Jsem vděčný za to, že jsme součástí společenství, která chtějí chránit a rozvíjet Evropu a svobodný svět, která usilují o bezpečný a pokojný život všech lidí.

Neobdivuji ty muže z devadesátek. Hodně toho zkazili, hodně lidem uškodili a dali nám důvody k tomu, abychom se jich zbavili. Ale za to, co tehdy dokázali, jim patří dík.

Slepý obdiv nepatří ani představitelům NATO a EU. Dělají chyby, jsou často sobečtí, vyhýbají se odpovědnosti a někdy se zdá, že neví, jak dál. Ale jsem moc rád, že jsme součástí těchto společenství a máme šanci měnit je k lepšímu.

Potvrdil jsem si to, když jsem viděl rozdíl v těch očích.

Tento článek je uzamčen

Po kliknutí na tlačítko "odemknout" Vám zobrazíme odpovídající možnosti pro odemčení a případnému sdílení článku.

Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.

reklama

autor: PV

17. listopad

Dobrý večer, pane Zdechovský, chci se zeptat, jak se díváte na prohlášení našeho vrcholného politika, cituji: Ne každý názor musíme respektovat a ne každý názor je stejně "hodnotný"? 35 let po revoluci je schopen toto říci do rozhovoru nás premiér? Opravdu? Svůj názor raději vyjadřovat nebudu, ale ...

Odpověď na tento dotaz zajímá celkem čtenářů:


Tato diskuse je již dostupná pouze pro předplatitele.

Další články z rubriky

Pekarová Adamová (TOP 09): Jestli není v pořádku zfackovat partnera, není v pořádku tak trestat ani dítě

8:05 Pekarová Adamová (TOP 09): Jestli není v pořádku zfackovat partnera, není v pořádku tak trestat ani dítě

Komentář na svém veřejném facebookovém profilu k nepřijatelnost fyzického trestání na dětí