Je s podivem, že přestože naši zemi ohrožují zcela objektivně daleko závažnější věci (např.  tunelování veřejných rozpočtů, eroze půdy, mezinárodní smlouva TTIP, kumulace moci a střet zájmů ministra financí, atd.), je bezpochyby nejdiskutovanějším tématém dnešní doby  příjem válečných uprchlíků, případně ekonomických imigrantů. Ano, skutečně nelze hodit všechny do jednoho pytle. Jak to u takových diskuzí bývá, nejvíce jsou slyšet ty nejextrémnější názory a ta nejjednodušší řešení. Člověk pak snadno nabyde dojmu, že musíme zvolit mezi absolutním přijetím všech uprchlíků, protože je to naše morální povinnost a součást základní lidskosti a absolutním odmítnutím všech uprchlíků a imigrantů, protože nám sem jdou buď ždímat sociální systém nebo naopak okrást nás o pracovní místa, v nejhorším případě jdou rovnou terorizovat a znásilňovat. V záplavě xenofobního populismu a bezbřehého humanismu se absolutně ztrácejí jakékoli umírněné středové názory.

Předem přiznávám, že ani já nemám zaručený návod, jak se v této situaci zachovat. Přináším jen vlastní pohled na věc bez nějakého tlaku na city, ať už z jedné nebo druhé strany. Byl bych rád, kdyby právě takové názory byly slyšet více. Nejprve je třeba se oprostit od sebemrskačského názoru, že krizi v severní Africe a na středním východě jsme vpodstatě způsobili my (rozuměj EU, NATO, západ), ať historickou kolonizací  nebo nedávnými konflikty.Taky je třeba odmítnout laciný rasový populismus, kterého se vyrojilo všude mnoho a neustále se objevují další lidé, kteří si chtějí na obecné xenofobii přihřát polívčičku. Nesouvisející fotky s nenávistnými komentáři se sdílejí tak snadno, že zapomínáme, že se bavíme především o lidech a jejich životech.

Konkrétní problematikou jsou například kvóty pro přidělování uprchlíků do členských zemí. Už na tomto je zřetelně vidět, jak se z lidí stávají pouhá čísla. Nejen proto kvóty odmítám. Nařízená solidarita není skutečná solidarita. Každý ať sám zváží své možnosti. Nakonec samo vykrystalizuje, že politickým a válečným uprchlíkům nikdo jejich právo na bezpečný azyl neupírá. Taky se pravděpodobně ukáže, že do Česka ve skutečnosti nikdo ani moc nechce. Nakonec zbyde problém několika ekonomických imigrantů, pašeráků a obchodníků s lidskou beznadějí. A pak se můžeme zaměřit přímo na ně. Tím, že Evropa přijme všechny bez rozdílu, nás nutí přemýšlet o nich jako o jedné skupině s jednou stejnou motivací. Navíc tím podporuje právě pašeráky, kteří za naplnění lodi a vyslání jí na otevřené moře zinkasovali tučné peníze, na které se mnohdy skládali celé rodiny. Evropa pak jejich byznys dotáhne úspěšně do konce, to tyto pašeráky dále povzbuzuje. Máme Shengenský prostor, prostor volného pohybu osob, to je jistě vynikající věc. Tento prostor však musí být ohraničen a chráněn, jinak smysl nemá.

Další riziko spatřuji právě v narůstajícím rasismu a xenofobii. Pokud někdo tak horlivě bojuje proti islámu a jeho údajné náboženské nenávisti, stává se nakonec také nábožensky nesnášenlivým. Základním lidským právem je svoboda víry a vyznání, zaslepeni nenávistí bychom si málem toto právo odepřeli. Máme strach z radikálního islamismu a je to pochopitelné, jakýkoli extremismus se může ukázat jako velmi nebezpečný. A právě extremistům vyhovuje vyhrocená debata o střetu kultur. Naoko před ním varují, ve skutečnosti si však nic jiného nepřejí. Musím je však zklamat, Země je sice pořád stejně velká a stejně kulatá, ale díky technologickému pokroku se vzdálenosti zkracují a čas se zrychluje. Setkávání kultur nelze zabránit. Kdo se bojí o vlastní kulturní identitu, vlastně přiznává, že jeho kultura není dost silná. Já se o českou a moravskou kulturu nebojím, folklor zde má hluboko zapuštěné kořeny. Vypůjčím si jeden bonmot: "V Česku se nepodařila ani křesťanizace, natož tak islamizace".

Abych to shrnul: odmítněme kvóty a pomáhejme dle svých vlastních možností. Ideálně těm, kteří jsou skutečně politickými uprchlíky (jako bylo půl milionu Čechoslováků emigrujících v období totality) a skutečně chtějí v Česku žít, studovat a pracovat. Těm bych poradil, ať se nenechají odradit rasismem některých skupin a neschovávají se a neradikalizují se, ale naopak se snaží začlenit do společnosti. Stejně jako my víme, že většina muslimů nejsou teroristé (ostatně nejčastěji muslimští teroristé útočí právě na obyčejné muslimy), tak ani většina Čechů nejsou extremisté a rasisté. Ikdyž je, bohužel, o extremistech nejvíce slyšet, a to z obou stran.

Nedá moc práce najít na internetu články o kamenování, ženské obřízce či znásilňování, což se skutečně děje v některých oblastech Afriky. Evropský právní řád však tyto skutky odsuzuje a pokud někdo chce žít v civilizované zemi, často nemá jinou možnost, než se přestěhovat. Je třeba mít však na paměti jedinou podstatnou věc, a to, že zákony platí pro všechny stejně, bez rozdílu pohlaví, rasy či vyznání.