Najednou se lidé ptají, proč Ti nejlepší sportovci své zisky nepřiznávají u nás v republice, ale utíkají do daňových rájů po celém světě. A kolikrát ani nechtějí reprezentovat svou vlast, když za to není patřičně velká částka a raději se této dalo by se říct národní povinnosti vyhnou.      

Vždyť reprezentovat svou zem, a propagovat jí sportem a dokazovat celému světu jaký jsme národ, by měla být nejvyšší meta každého sportovce a dres se lvíčkem na prsou by měl všem okolo říkat, podívej, u nás se rodí lidé, kteří dokážou podávat takové skvělé výkony. Většina těchto sportovců si ani neuvědomuje, kolik bylo do jejich rozvoje investováno už od  mala tímto státem, jak ho podporoval v jeho růstu, ať již přímo finančně a nebo nepřímo poskytováním sportovišť a zařízení potřebných pro kvalitní trénink a rozvoj daného jedince na takovou úroveň, aby mohl reprezentovat svou vlast. Ten sportovec vlastně až do doby než opustí vrcholový sport nevytváří svou prací nějaké hodnoty, ale vytváří dobrý obraz naší vlasti a přitahuje pak turisty a investory z celého světa, aby se přišli podívat, odkud vlastně pochází. Měl by si uvědomit, že tím, že reprezentuje, tak nějak vrací svůj dluh vůči naší společnosti.

A přesto se někdy setkáváme s tím, že ani takováto podpora není pro některé z nich dostatečnou motivací k reprezentaci naší vlasti, i když je samotné to nestojí žádné velké finanční prostředky, většinou vše mají hrazené státem.

Ale podívejme se ještě na jiné reprezentanty ze svého okolí, kteří také reprezentují stát ve sportovním klání před celým světem, jsou na to hrdí a věnují všechny své prostředky, aby mohli reprezentovat, přestože od státu nedostávají skoro nic.

Mám známého, jehož otec se po čtyřicetileté pauze vrátil ke svému sportu z mládí, ke vzpírání. Začal znovu aktivně trénovat a už několik let objíždí evropská a světová mistrovství ve vzpírání veteránů všude, kde mu jeho skromné prostředky dovolí, a přiváží zpět medaile a ocenění. Za sedm let je to hezká sbírka medailí a pohárů z celého světa. Jen abyste byli v obraze, tomu sportovci je 85 let a je nejstarším aktivním vzpěračem české republiky, všechny prostředky na trénink, sportovní výživu, zařízení posilovny a vzpírání,ale hlavně startovné a cestovní i ubytovací náklady na to, aby mohl reprezentovat svou vlast, si hradí ze svého důchodu a s pomocí své vlastní rodiny. Příspěvek státu je tak malý, že by za ty peníze nedojel vlakem ani k hranicím této republiky. A přesto, když může, tak znovu jede, jede reprezentovat tuto zem, aby všichni viděli, když stojí při tónech české hymny na stupni vítězů, že tady u nás se rodí lidé, kteří dokážou ohromné věci.

Tady je ta národní hrdost, tady je ten český duch, tady hledejte, co to je být PATRIOT.