Tu uzavřeli jejich někdejší předchůdci Konrad Adenauer a Charles de Gaulle ve snaze vytvořit „osu Paříž – Bonn“, která se měla stát rozhodující silou Evropského hospodářského společenství.

Symbolické je i místo podpisu Cáchy, které bylo kdysi sídelním městem franckého císaře Karla Velikého a kde byli korunováni za krále také Karel IV. i jeho syn Václav IV.

Nic proti tomu. Každý státník se snaží navázat na úspěchy svých slavných předchůdců. Jen tleskat lze i cíli dohody, kterým je prohloubení spolupráce obou zemí v oblastech zahraniční politiky, obrany, hospodářství nebo při integraci příhraničních regionů.

Francouzský prezident Emmanuel Macron a německá kancléřka Angela Merkelová při podpisu smlouvy shodně upozornili, že tím chtějí dát jasný signál proti dezintegračním tendencím v Evropské unii.  „V tomto světě a v této Evropě musí Německo a Francie přijmout zodpovědnost a ukázat cestu,“ řekl Macron. Jak doplnila kancléřka Merklová, „žijeme ve zvláštních časech“, které dle jejího vyjádření vyžadují nové a rozhodnější odpovědi.

Smluvní dokument klíčových zemí EU Německa a Francie má také zřejmě být odpovědí euroskeptikům, kteří se ve svých požadavcích po menší integraci Unie cítí být posílení brexitem. Brexit totiž místo dohody o hladkém rozvodu spíše směřuje k divokému rozchodu. Nejen britské, ale i všechny evropské podnikatele začíná strašit fakt, že se budoucím vítězem v tomto procesu stanou zase jen právníci, celníci a stoupenci všech možných bariér spolupráce s ostrovním státem.

I když se oba státy v dohodě odvolávají na základní dokumenty Evropské unie o vzájemné spolupráci všech zemí, tak v dohodě v článku 20 prohlašují, že „prohlubují integraci svých ekonomik za účelem vytvoření francouzsko-německé hospodářské zóny se společnými pravidly“.  Jak má vypadat daleko větší integrace, se dočteme v článku 17, v němž „oba státy podporují decentralizovanou spolupráci mezi komunitami v bezhraničních územích. Slibují podporovat iniciativy, které tyto komunity zahájily na těchto územích“.

A protože ďábel se vždy skrývá v detailech, nemůže nám nikdo mít za zlé, že dnešní francouzsko-německá mezistátní dohoda v nás budí obavu, zda nejde o předstupeň k nadcházejícímu rozdělení Evropy na vícerychlostní společenství. Nevybízejí tím Paříž a Berlín další státy kontinentu, aby se k nim buď přidaly nebo se loudaly v závěsu? Květnové volby do Evropského parlamentu mohou dát odpověď na to, zda voliči tuto tendenci přijmou či odmítnou. V Cáchách dnes ale z pozadí německo-francouzské státní parády vykoukl strašák rozpadu celoevropské integrace.

Zdeněk Somr
místopředseda Občanské demokratické aliance