Právě před 80 lety, 30. listopadu 1938, byl většinou parlamentu zvolen prezidentem o třetinu území okleštěné Česko-Slovenské republiky Emil Hácha, tehdy 66letý špičkový právník a pedagog, předseda Nejvyššího správního soudu. Judikáty této soudní instituce, která se rovněž díky JUDr. Háchovi inspirovala v prvních 20 let svobodného Československa zejména anglosaským právem, jsou uplatňovány dodnes.

„Být prezidentem v dnešních těžkých dobách je velká oběť, ale přinesu ji, je-li to nutné v zájmu národa a státu,“ prohlásil Emil Hácha po svém zvolení, k němuž mu z britského exilu blahopřál také Edvard Beneš, který abdikoval po hanebném mnichovském diktátu. Ambicím prezidenta Háchy učinila de iure konec okupace okleštěné republiky 15. března 1939, kterou mu brutálně oznámil při jeho návštěvě v Berlíně o den dříve nacistický vůdce Adolf Hitler. Ten se svými soukmenovci již nemocí oslabeného Háchu donutil přijmou roli loutkového prezidenta nacisty ustaveného protektorátu Čechy a Morava, jímž zůstal až do osvobození v květnu 1945.

Nicméně Hácha jako přesvědčený demokrat a právník se v prvních letech svého působení ve funkci prezidenta aktivně zasazoval za práva českého národa. Protestoval u říšského protektora Neuratha proti sílící germanizaci českého národa. V říjnu 1939 dokonce odmítl věrnostní slib Hitlerovi, v listopadu 1939 požadoval propuštění zatčených vysokoškolských studentů, v řadě případů úspěšně. Po příchodu esesáka Reinharda Heydricha, mj. hlavního autora zvěrského projektu vyhlazení židů z nacisty okupovaných území, do Prahy v září 1941 a zatčení protektorátního premiéra Aloise Eliáše se Hácha dostal pod zvýšený tlak okupantů. Poté, co českoslovenští výsadkáři v květnu 1942 spáchali na Heydricha úspěšný atentát, už nacisté E. Háchu zcela psychicky i zdravotně zlomili. Hácha musel v čele protektorátní vlády potupně odjet do Berlína na Heydrichův pompézní pohřeb, kde mu Hitler vyhrožoval, že v případě dalších incidentů je připraven vysídlit celý český národ ještě v průběhu války. Zcela deprimovaný Hácha musel veřejně atentát odsoudit a stal se již jen loutkou nacistů. Po osvobození byl uvězněn, obviněn z kolaborace a ve vězení ve věku 73 let zemřel.