Vážený pane předsedající, děkuji za slovo. Musím opět konstatovat, že za mimořádného zájmu kolegů a kolegyň napříč politickým spektrem projednáváme návrh novely školského zákona.

Vážený pane předsedající, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci a vaším prostřednictvím, pane předsedající, i vážená paní poslankyně Černochová, v říjnu tohoto roku tomu bude pouhých osm let, co jsem v komunální politice. Takže se s paní poslankyní Černochovou a jejími dvaceti lety v komunální politice opravdu nemohu měřit. Také nemohu trumfnout její úspěchy, k nimž jí bezesporu gratuluji. Chtěl bych vám, paní poslankyně Černochová, prostřednictvím pana předsedajícího prozradit, že i statutární město Olomouc spravuje dětské jesle. Kapacita jesliček, které mají v současné době dvě oddělení, je 35 míst, takže o 15 dětí v oddělení mladších batolat pečují tři dětské sestry, oddělení starších batolat je pro 20 dětí, o které se starají další dvě dětské sestry. Odbornou péči provádí registrované všeobecné sestry se specializací dětská sestra s dlouholetou praxí. Každé oddělení má dvě vybavené herny, ložnice, sociální zařízení, pro pobyt dětí venku využíváme jeslovou zahradu, kde si hrají děti v dřevěném domečku, vláčku, na skluzavce ve tvaru žabičky i na pískovišti, které je kryto pergolou. Za pobyt v jeslích se ale platí v měsíčních intervalech, částka se skládá ze stravného a provozních nákladů. Jsme také zřizovateli mateřských škol, základních škol, třísložkového Moravského divadla, Moravské filharmonie, Zoologické zahrady. A ty dotujeme nemalou částkou. Dotujeme také městskou hromadnou dopravu. A tak bych mohl pokračovat dál a dál. Také výkon státní správy v přenesené působnosti, za který nedostáváme adekvátní kompenzaci od státu, dotujeme. Ale myslím si, že vás, paní poslankyně, prostřednictvím pana předsedajícího, s vašimi zkušenostmi v komunální politice nemusím přesvědčovat, že nám v Olomouci také jde o naše spoluobčany, mladé rodiny a seniory. Ale jistě chápete, že jsem poněkud podrážděný, když slyším, jak jednoduše se zde přesouvají povinnosti - a mnohdy i oprávněné - na obce, aniž by se přemýšlelo, kde mají na jejich plnění brát finance. Omlouvám se za tento úvod, ale cítil jsem potřebu vyjádřit se k dost osobní a tak trochu útočné reakci na mou faktickou poznámku ze včerejšího večera. Myslím si, že jsem byl racionální a věcný.

Vážené kolegyně a kolegové, v rámci prvního čtení je nám předkládán návrh skupiny poslanců, který se v podstatě dotýká tří oblasti. Na úvod svého vystoupení bych si dovolil připomenout, že jsme národem Jana Amose Komenského. Dost často se na to zapomíná. A ten je autorem celé řady spisů, mimo jiné i Informatoria školy mateřské, což je neobyčejně moderně pojatý koncept výchovy nejmenších dětí. Už tehdy věděl o tom, co se snaží psychologové dostat do všeobecného povědomí dnes, jak rané dětství není pouhou epizodou, předehrou k dospělosti, ale zcela samostatnou a dokonce směrodatnou kapitolou života. První zážitky a zkušenosti človíčka se navždy promítají do jeho duše, předurčují jeho citové bohatství, nebo naopak chudobu. A u chudoby bych také chvíli zůstal.

Je mi velmi líto a rozumím argumentu, který tady zazněl, že to nemá být stát, kdo se má postarat o to, kam dají rodiče svá dvouletá dítka, možná i mladší, že to mají být obce. Nicméně v roce 2017 v září Centrum pro výzkum veřejného mínění udělalo průzkum postojů obyvatel České republiky k novele zákona o českém školství, a v něm se 66 % respondentů vyjádřilo pro garantované místo v mateřských školkách pro každé dítě starší dvou let a 62 % dotázaných si myslí, že místo v mateřských školkách by mělo být poskytováno bezplatně. Nebudeme si tady hrát na školení z oboru pedagogiky, protože musím říci, že skutečně neexistuje jednotný názor na to, jestli tříleté děti patří, nepatří. Můžeme si tu vytahovat argumenty a podkládat je citacemi rozličných autorit. Ta debata je doposud věcná a já bych ji nerad odvedl mimo tuto věcnost.

Nicméně je pravdou, že podle sociologických dat až jedna třetina žen s nižším vzděláním zůstává po dlouhé rodičovské dovolené bez práce a jejich následná ekonomická deprivace pak má zpětně negativní vliv na rozvoj dětí. To je prokázáno nebo minimálně se o tom ví. A mě velmi mrzí, že opravdu v minulosti, a ono to tu i zaznělo, byly to pravicové vlády, které skutečně postupně zrušily systém jeslí, který tu byl dlouhodobě zaveden. Nemám nic proti tomu, že systém byl zrušen, ale bohužel ta opatření, která byla doprovodná k tomuto opatření, nebyla dostačující. To prokazuje dnešní zájem zejména sociálně slabších rodin, matek samoživitelek umístit dítě do zařízení tak ještě před třetím rokem věku dítěte. Ty argumenty, které tady zaznívají, jsou samozřejmě zase velmi pádné. Ale já se ptám, v lokalitách, ve velkých městech dochází k určité diskriminaci rodičů, kteří chtějí tyto ději umístit, a to z toho důvodu, že některé školky, které nejsou v tak zajímavých lokalitách, aby měly plné kapacity, tak v konečném důsledku, aby měly úvazky pro své učitelky, tak ty děti berou, tedy ty děti starší dvou let. A maminka, která nemá to štěstí, že žije v takovém prostoru, v takové lokalitě, ale naopak žije v exponované lokalitě, tak takovou možnost nemá. Já samozřejmě vnímám potřebu těchto rodičů, vnímám potřebu dát na určitou dobu ty děti do péče, řekl bych, zodpovědných lidí, ať už jsou to mateřské školky, paní učitelky, vychovatelky, chůvy, dětské skupiny.

Ale já se ptám a vracím se teď k tomu návrhu novely zákona, jaké navrhuje řešení. Já ho tam nevidím. Já chápu legislativní čistotu, kterou tady pan poslanec Klaus, prostřednictvím pana předsedajícího, deklaroval. To znamená, jsou věci, které do školského zákona nepatří. Ale já bych byl velmi nerad, abychom se špinavou vodou z vany vylili i to děťátko. Já bych chtěl, abychom opravdu vedli věcnou debatu o tom, jak vyřešit situaci, která nastala po plošném zrušení jeslí, jak vyřešit situaci, kdy evidentně je tu zájem ze strany rodičů, kteří potřebují dvojí příjem, potřebují, aby to dítě bylo umístěno, jak tady tyto věci řešit. To mi v tom návrhu chybí.

Co druhého je podle mého názoru velmi problematické, je návrh na zrušení posledního nebo resp. §, který upravuje poslední rok předškolního vzdělávání, který podle navrhovatele by měl být hrazený. Respektive se tam hovoří o tom, že to vzdělávání, které neposkytuje konkrétní stupeň vzdělávání, je za úplatu. Ano. My jsme sociální demokraté. Ano, je to jistý sociální podpůrný prvek a není to jenom pro romské děti, není to jenom pro romské děti. Je to motivační prvek, je to prvek, který má směřovat rodiče k tomu, aby to dítě alespoň v tom posledním předškolním roce do mateřské školky umístili.

Víte, Marie Terezie, když zaváděla povinnou školní docházku, tak ji také nezavedla ze dne na den, respektive, nebyla tato její novela respektována ze dne na den. Je třeba vydržet, je třeba vyčkat a je třeba udělat všechno pro to, aby tento záměr, řekl bych bohulibý záměr, mohl být naplněn. A to je také druhý argument, který říkám, že ta povinná návštěva posledního roku před nástupem do povinné školní docházky, je smysluplný. Dokonce se odborníci baví o tom, že ten rok je poměrně málo, že ten efekt a dopad není takový, jaký bychom očekávali, že by to mohly být i dva roky. Ale zase si myslím, že to je rozumný kompromis, kterého lze dosáhnout a jsem přesvědčen o tom, že tento rok má svůj smysl a má svůj smysl, aby byl bezplatný.

Z tohoto důvodu bych požádal jménem klubu České strany sociálně demokratické o zamítnutí tohoto návrhu ne proto, že bych ho nechtěl projednávat, ale já si myslím, že na školském výboru a s novelou, kterou připravuje paní poslankyně Valachová, některé myšlenky tady byly naznačeny, tak si myslím, že může přinést mnohem více užitku se znalostí té reality a se znalostí a využitím toho, o čem jsme dnes mluvili a včera mluvili, takže takováto práce bude smysluplnější než upravovat některé jiné věci. Takže můj procedurální návrh bude hlasovat o zamítnutí tohoto návrhu v prvním čtení. Děkuji.