Freud přišel s termínem Id – jde o pudové já, plné emocí, strachu a slasti, které je hluboko v nás. Je v kontrapunktu k roli sociálně participativního Ega a společensky vznešeného Superega. Všichni v sobě nosíme tato tři své "já" a v různých okamžicích různá z nich v našem jednání převládají.

Logicky je nejméně vhodné při sociální interakci Id – je temné, pudové, trochu děsivé. Je to reakce živočicha. Kousne dříve, než přemýšlí.

Civilizace se snaží staletí toto pudové Id v nás zkrotit. Používá na to složité i jednoduché metody – hierarchickou školní výchovu i jednoduchá morální desatera. Přesto v nečekané chvíli z nás Id náhle vyhlédne. Dnes se to stává hlavně na sociálních sítích. Člověk by přitom čekal, že zde bude převažovat Ego – logické, argumentující, ekonomické já, ovlivněné do značné míry Superegem – sociálním konstruktem, sestaveným z morálních povinností a pravidel.

Přesto tím hlavním, kdo na sítích vládne, je zřejmě "pudové já", tedy Id. Proč asi?

Možná, že tak jako alkohol odstraňuje zábrany, odstraňuje zábrany i technické zařízení, na kterém sociální sítě sledujeme. Odstup od jiných lidí (náš Nick přece komunikuje s vaším Nickem, ne Já s Vámi) dává pocit ochrany a beztrestnosti. Ten kdo by si jinak dal velký pozor na jazyk v přítomnosti jiné osoby, na sociálních sítích ze sebe klidně vyvrhne to nejhorší, čím je jeho Id plné a čemu nedokáže odolat.

Paradoxní je, že máme pocit, že se tím očišťujeme od frustrace, ve skutečnosti ji ale pouze v sobě vršíme, protože žádná skutečná komunikace tu nenastává. Brání nám v tom tatáž technická přepážka, která nás chrání. Hněv, zlost, závist a frustrace v nás proto zůstávají. Nerozředí se fyzickou přítomností, blízkostí toho druhého a jeho možnými nonverbálními reakcemi.

A to je možná i důvodem, proč se ze sítí vytratila slušnost, pocit zodpovědnosti, ochota k diskusi, k naslouchání. Emotikony nenahradí přivření oka, nastavenou dlaň, nahrbení těla či povzdech.

A tak sociální sítě tíží hysterie neukojitelných přání našeho pudového Já. Id chce vyhrávat za každou cenu, za každou cenu být nasyceno, za každou cenu být vítězem. Neumí uznat, že pravda může mít více podob, nezná kompromis. A už vůbec nechápe vzletná rčení Superega typu "nesouhlasím s vámi, ale do posledního dechu budu bojovat, abyste svou pravdu mohl hlásat".

Umí jen útočit všemi zbraněmi, které má.

Bohužel, pudové slasti nepodléhají kontrole rozumu a tak je tenhle přístup navíc návykový. Čím víc na sociálních sítích jsme, tím méně racionálně se chováme. To je ale další nebezpečí, protože iracionální lidé jsou snadnou kořistí manipulátorů všech barev a typů.

To, co tam děláme, navíc není žádná komunikace, kde by se něco řešilo. Já mám třeba pod příspěvky standardně polovinu lidí, kteří ani v nejmenším nereagují na jejich obsah. Jejich cílem je jen zašlapat do země objekt své pudové nenávisti. Je to patrně úměrné i tomu, v jak velkém rozporu je jejich Id s Egem a Superegem. Čím více se Id cítí v ohrožení, čím více pociťuje tlak Ega, že nedělá správnou věc, tím ostřeji vystupuje.

Tak jsou na tom dnes všichni, kteří působí na veřejné scéně a mají svůj profil na síti. Problém ale není ani tak množství té špíny, na ni si člověk konečně nějak zvykne. Horší je, že se tím omezuje skutečný diskurz – možnost něco nového se dozvědět.  Kde se řve, není nic slyšet, není to prostředí na přemýšlení.

A tak ze sítí spíš prcháme a nečteme i to, co by nám mohlo pomoci. Konec konců nikdo z nás není neomylný a leckterý oponent pomáhá vylepšovat naše myšlenky. Pokud se ale dozvím jen to, že jsem lidská kreatura a neměl jsem se nikdy narodit, myšlenkový přínos to není. A tak k vlastní škodě nečtu ani tu druhou polovinu, která by mi mohla pomoci.

Převzato z Profilu.