Vážené kolegyně, vážení kolegové, vážený pane senátore, členové vlády,

já jsem velmi rád, že zahrádkářský zákon po dlouhé době a poté co v minulém volebním období už těsně před podpisem v podstatě skončil ve stoupě, tak se v tomto období zdá, že by mohl skutečně uspět. Je to zákon, který byť tady vyvolal skutečně celou řadu emotivních vystoupení kolegů a ne jinak tomu bylo i v Senátu, někteří ze senátorů ten zákon nazvali cárem papíru, jiní ho nazvali snůškou proklamací a podobně. Je vidět, že zahrádkářský zákon jako takový v nás zákonodárcích vyvolal skutečně zajímavé emoce. Já si myslím, že zákon, který se dostal do legislativního procesu a dnes máme rozhodnout o jeho dalším osudu, je zákonem, který patří do kategorie, jenž skutečně vznikl odspodu, vznikl od samotných občanů, vznikl od zahrádkářů, vznikl od těch, kteří cítí potřebu jisté ochrany, ale také cítí potřebu jistého uznání té jejich zahrádkářské činnosti. A já se velmi omlouvám za to, že budu mít srovnání, které možná někomu nebude úplně sedět. Ale máme rovněž v legislativním procesu zákon o myslivosti a já jsem se už při jeho projednávání setkal s určitými řekněme opovržlivými pohledy na myslivecké spolky, na myslivecká sdružení a tak dále, někteří je dokonce přirovnávají k jakýmsi pozůstatkům minulého režimu a podobně. Nic podobného to však není. A zahrádkáři naprosto oprávněně vzhlížejí k Poslanecké sněmovně, k Parlamentu České republiky s tím přáním, aby i jejich dlouholetá tradiční činnost měla určitý respekt a uznání.

O kulturních hodnotách zahrádkářské činnosti by se dalo hovořit poměrně velmi dlouho, ale to není mým cílem a záměrem. Nicméně myslím si, že nikdo nemůže zpochybnit, že zahrádkaření má krom těch výpěstků, o kterých tady byla řeč, také velmi významný vliv na posilování zdraví každého jednotlivého občana, protože pohyb na čerstvém vzduchu spojený s příjemnou prací, i když musím přiznat, že sběr slimáků není úplně tím, co by člověka muselo úplně obohacovat, nicméně je to činnost, která nás často zlenivělé měšťany přivádí k přemýšlení nad tím, co bychom měli udělat se svým zdravím, abychom když ryjeme ten malý kousek zahrádky, tak abychom nebyli úplně zadýchaní a těsně před infarktem. Samozřejmě s tím souvisí i kultivace vztahu k přírodě, výchova mládeže a v neposlední řadě poslední dobou se setkávám i s tím, že na řadách zahrádek se objevuje velká spousta starých kultitvarů, zejména v oblasti jabloní, hrušní a dalších plodin, stromů, keřů, které znaly naše prababičky a babičky a my už dnes velmi často je na těch moderních prostorách nevidíme. Společenský význam zahrádkaření souvisí také s tím, že Český svaz zahrádkářů sdružuje jeden až jeden a půl milionu obyvatel. Takže nejde skutečně o bezvýznamnou skupinu občanů. Nemyslím si, že je to potřeba přímo vztahovat k počtu těch, kteří podepsali příslušnou petici, protože řekněme si otevřeně, ne každý je ochoten podepisovat petice a ne každý petici prostě chce podepsat. Nicméně 23 tisíc občanů, nebo plus minus, aby mě někdo nechytal za slovo, kteří podepsali petici směrem k Senátu právě na podporu zahrádkářského zákona, rovněž není nějaký bezvýznamný počet lidí.