Chtěl bych se zeptat paní ministryně, k čemu nám to bude. Protože jestli jsem to dobře pochopil, tak většinu těch minimálních věcí Česká republika v pohodě splňuje, dokonce překračuje. Chtěl bych se zeptat, kdo jsou ty státy, které to ratifikovaly, že je jich pouhých třicet. Je jich pouhých 30 a pouze menší část členských zemí Evropské unie tu smlouvu ratifikovala. Já bych to pochopil, kdyby to bylo v nějakých zemích, kde není demokratické zřízení, v okamžiku, kdy je problém s rovnoprávností žen a s podporou mateřství. A abych opět ukázal, co občas projednáváme a jak ty texty vypadají, tak mi dovolte, abych vám ocitoval z části "Zhodnocení souladu Úmluvy s vnitrostátním právním řádem". Nebojte se, nebudu číst všechny články, jenom článek 1. Myslím, že je to fakt důležité a uvidíte, co vlastně všechno projednáváme v Parlamentu.

Článek 1 určuje pro účely Úmluvy pojmy žena, kterou se rozumí podle této Úmluvy osoba ženského pohlaví bez rozdílu. A současně určuje pojem dítě, kterým se rozumí jakékoli dítě bez rozdílu.

Teď se na to vrhli naši právníci, posoudili soulad tohoto článku s naším ústavním pořádkem a závěr: Česká republika splňuje požadavek článku 1.

Musím říct, že určitě nejenom mně se oddechlo, že splníme to, že žena je žena, že je osobou ženského pohlaví bez rozdílu. A současně náš právní řád už plně aplikuje pojem dítě, kterým se rozumí jakékoliv dítě bez rozdílu.

A takové věci řeší naši úředníci. Určitě to není jeden úředník, který na tom pracuje. Pokud to schválíme, tak určitě budou nějaké konference, kam budeme vysílat své zaměstnance, jsou ve státní službě, a kteří, já doufám, budou velmi silně prosazovat náš pevný a společný názor napříč politickým spektrem, kdo je žena a kdo je dítě.

Děkuji za odpovědi, paní ministryně, na ty první dvě otázky, které jsem položil.