Tak nejdřív ke ctěnému kolegovi Romanu Sklenákovi: Já jsem vás nenapadal, pane kolego. Pokud jste to tak pochopil, tak se omlouvám. Já jsem to tak skutečně nemyslel, že by to byl nějaký osobní útok. Nicméně z mnoha vystoupení těch, kteří podporují tento návrh, padají poměrně silná slova na adresu těch, kteří ho nepodporují. Mně to přijde zbytečné, protože si myslím, že si můžeme zachovat svůj vlastní názor a vést korektní debatu bez toho, aniž bychom se obviňovali, kdo má rád důchodce a kdo nemá rád a podobně. Neznám nikoho takového, který by neměl rád skupinu seniorů, takže je to úplně zbytečné. A úplně v té debatě například zapadla debata o tom, jaký je poměr průměrného důchodu k průměrné mzdě. Přestože sociální demokraté se chválí, jak to skvěle zvedají proti vládám, kdy vládla ODS, tak ten průměr klesá. Nemám z toho žádnou radost. Tak to vždycky říkejte celé, nejenom to absolutní číslo, ale i to relativní.

Já se pokusím ještě jednou vysvětit, proč jsme vetovali ten návrh zákona. Paní zpravodajce chci říct, že podpoříme zkrácení lhůty na 30 dnů, které načetla ve svém vystoupení. Paní zpravodajko - chci říct, že podpoříme návrh na zkrácení. Problém "devadesátky" je, že nemůžete podat pozměňovací návrh. Taky to občas děláme, tu "devadesátku", tak jenom říkám, v tomto případě jsme přesvědčeni, že máme minimálně dva nástroje, které jsou lepší než které jsou uvedeny v tomto návrhu zákona, které by lépe pomohly seniorům a pomohly jim systémově a dlouhodobě. Já myslím, že je to legitimní, my ty návrhy předneseme, to v "devadesátce" samozřejmě nejde. Proto chceme využít čas mezi prvním a druhým čtením, abychom je představili, mnohé z nich znáte. A abychom se pokusili získat pro to většinovou podporu v Poslanecké sněmovně. V Senátu většinovou podporu už máme.

Co je na tom řešení nefér? Ať se na mě paní ministryně nezlobí - to jednorázové. Paní zpravodajka tady srovnávala, říkala: Když jsme zvýšili rodičovskou, když jsme zvýšili rodičovskou, když jsme pro to mnozí hlasovali, tak vám to nevadilo. Když jsme zrušili daň, tak vám to nevadilo. Když se chystáme zrušit (nevyslovené), tak vám to nevadí. To jsou všechno systémová dlouhodobá opatření, která nebudou platit jednorázově. To je ten rozdíl. Kdybyste přišli s návrhem, který by změnil zákon o valorizaci, můžeme vést debatu o parametru, ale je to fér, když nad rámec zákonné valorizace nějak valorizujete důchody, tak je to dlouhodobé řešení. Při každé další valorizaci už se počítá i to, co ti senioři dostali. Tomu jste se vyhnuli.

Nezapomněl jsem na debatu, kolik to má být. Paní zpravodajka řekla: Částka je výsledkem koaličního kompromisu. Nikdy jsme se nedozvěděli, jak jste k němu došli. Já to respektuji, že jste se dohodli. Ale žádný argument, proč ne šest, jak chtěl pan vicepremiér Hamáček, ale proč pět, anebo čtyři, což chtěla paní ministryně financí. Šest a čtyři je deset lomeno dvěma - kompromis pět. Možná. Ale žádný jiný důvod jste neuvedli a je to škoda. Možná byste nás přesvědčili, že to je správná částka. To, že to je jednorázově, je podle našeho názoru špatně.

Já jsem si dal tu práci a v rámci přípravy na tento bod jsem se podíval do stenozáznamů a to je fakt hrozná věc. Dne 22. srpna 2018 jsme projednávali vratku ze Senátu, kde horní komora zopakovala pozměňovací návrh mého kolegy pana poslance Bauera, který ve Sněmovně neprošel, který zjednodušeně říkal: Zvedněme o tisíc korun měsíčně penzi všem těm, kteří pobírají důchod už 25 let.

Paní ministryně byla proti. Z dnešního pohledu komické důvody - nemáme 1,9 mld. Jak se ten svět změnil za ty dva roky. Změnil. Já to jenom konstatuji. Paní ministryně byla proti a řekla, nebojte se, je to potřeba řešit systémově a od začátku nastoupení do starobních důchodů. Domnívám se také, že toto opatření by mělo být součástí důchodové reformy. 22. srpna 2018. Hle, jsme o 25 měsíců dále a paní ministryně by mohla tu větu zopakovat úplně stejně, protože se nic nezměnilo. Mohlo by to být součástí důchodové reformy. Jenom utekly dva roky a jeden měsíc a ty dámy mohly mít už o 21 tisíc více za tu dobu, kdybychom to schválili.

Paní ministryně tomu návrhu vyčítala technické nedokonalosti a v tom měla pravdu. To se prostě stane. Nemáte štáby právníků jako ministerstva. Nicméně Senát na tom pracoval i ve spolupráci s MPSV. Rok se sešel s rokem a 11. září 2019, tj. před rokem a čtyřmi dny, jsme projednávali ten samý návrh obsahově, ale technicky správně. Už tam nebyly žádné technické nedostatky. Paní ministryně byla proti, opět, s argumentem, že se to týká pouze šesti ročníků. Samozřejmě letos by se to týkalo sedmi, příští rok osmi, devíti. No dobře. S čím přišla paní ministryně za dalších 13 měsíců dodneška? S ničím. S ničím! Plná ústa spravedlivých důchodů, plná ústa o tom, jak ty ženy to mají složité a mají nižší důchody, konkrétní návrh? Nula. Vůbec nic! To je samozřejmě mnohem lepší a systémové řešení, které předneseme před druhým čtením, a věřím, že to promyslíte, že to nezahodíte jenom proto, že jste to nevymysleli vy. Systémové řešení - tisíc korun měsíčně. Pomůže to v roce 2021, v roce 2022 a ve všech následujících letech. Je to lepší řešení než jednorázový příspěvek? Je! Jaké jsou náklady? 1,9 mld. v roce 2018. Nevím, kolik by to bylo letos nebo příští rok. Směšné proti dnešnímu stavu veřejných financí, přesto se v tom nestalo ze stran vládní většiny nebo vládní koalice vůbec nic.