Zdá se to být až neuvěřitelné, co dokáží politici spáchat ve svůj vlastní politický (a ekonomický) prospěch. V zajetí své politické chamtivosti se neštítí zneužít kohokoli k zazpívání falešných not, napsaných mnohdy za hranicemi naší země a vysypat plný pytel „korektních“ prohnilých nepravd na hlavy českého národa.

Jen tak mimochodem....

Jak nedávno spočítali investigativní reportéři německého týdeníku Die Zeit, savec Babiš po svém vstupu do vlády začal státní kasu vysávat mnohem efektivněji. Zatímco mezi roky 2004 až 2013 získaly Babišovy firmy na dotacích v Česku 160 milionů eur, za pouhé dva roky, kdy byl ministrem financí, si Agrofert z veřejných peněz vytáhl už 92 milionů eur.

Kauza Brady

Nikdy by žádná kauza s neudělením vyznamenáním panu Bradymu nevznikla, kdyby před tím nebyl sesnován plán, jak podkopat prezidentovi, potažmo vládě, snahu o přilákání čínských investic do naší země. Pravá podstata celé nechutné kauzy spočívá v překažení čínských investic, stvrzených vzájemnou dohodou o strategickém partnerství, protože stejné zájmy zde má protistrana zastoupená politickým spektrem současné rádoby pravice. Nejstrašnější na tom je, že se o vliv nad naší zemí perou kapitalistické mocnosti jak z východu, tak ze západu. Na jedné straně kapitalistická Čína a kapitalistické Rusko, na druhé straně kapitalistická západní Evropa a Amerika.Z pohledu nestranného občana lze již snadno pochopit, proč byl do naší země pozván jeho svátost dalajláma, podporovaný z USA? No přeci proto, aby Číňany naštvali a z přislíbených investic sešlo. Proto se čtyři nejvyšší ústavní činitelé ČR snažili tak křečovitě tomuto rafinovanému, pro politiky zcela přirozenému, podrazu ze strany ministra kultury zabránit. Je třeba také říct, že prezident Zeman, který má právo rozhodovat o udělení nebo neudělení řádu komukoli, koho uzná za vhodného, se nechal překvapivým vývojem událostí strhnout k praktikám, jež mu nejsou nijak cizí. Protistrana je rovněž používá běžně, neboť neunesla prezidentskou prohru spícího knížete. S esem, které Hermanovi nechtěně Zeman sám strčil do rukávu, odstartovalo Hermanovo tažení. Připojil se i Gazdík, který je odjakživa ozdobnou oháňkou Kalouska, a společně vytáhli proti Hradu. Korunu připravenému politickému cirkusu nasadil kandidát na prezidenta hazardní hráč Horáček, který se vší pravděpodobností má nahradit dosluhujícího knížecího maskota TOP 09. Tak, jak intrikána Kalouska „nemusím“, uznávám, že jeho taktika, jak za každou cenu zachránit umírající TOPku, je excelentní. Ona to je pořád dokola omílaná stejná písnička. Politici se mezi sebou koušou jak hladoví psi, kterým jde jen o jediné. Urvat co největší žvanec. Rozdíl mezi nimi je pouze v tom, jaký kus žvance urvou ze státního rozpočtu. Protože to jim posléze umožní o to více štěkat v médiích a čumět na nás z tisícovky billboardů. Tragické na tom trapném politickém divadle je, že jim to všechno bez našeho svolení zaplatíme ze svých daní. Jsou to totiž politici, kteří svorně rozhodli, že jejich volební kampaně financujeme my.