Kamkoliv v poslední době přijdu, bez ohledu na to, jaká to je sestava lidí – manuálně pracující, lékaři, lidé z kultury – všichni mluví pouze a jen o migrační krizi. A mají pocit, že se pro řešení této krize nedělá dost. Že se neřeší příčiny, ale jen důsledky. A my si musíme uvědomit, že jsme zástupci občanů, že tu nejsme jako sóloví hráči, kteří si můžou kdykoli dělat cokoliv. Osobně jsem přesvědčen, že není žádná jiná cesta, než důsledně bránit schengenský prostor. A každý politik, který toto zpochybňuje, nebo tomu dokonce brání, tak neprospívá nalezení evropské shody a účinného řešení.

V poslední době mě zarazilo vystoupení předsedy Evropského parlamentu Martina Schulze, který hovoří o tom, že kdyby se od počátku férově a průběžně přerozdělovali migranti, tak žádná migrační krize není. Myslím, že takové výroky jsou úplně mimo realitu. A co je nejhorší – kolega Schulz stále řeší ten problém od konce, od přerozdělování.

Podobný příklad je paní kancléřka Merkelová. Když se podařilo zásluhou zemí V4 a tuším na návrh České republiky pomoci na hranicích Řecka s Makedonií vybudovat zátaras, tak paní kancléřka prohlašovala a prohlašuje dokonce pořád, že balkánská cesta se neměla zavírat. Jenže problém je v tom, že ty lidi, které paní kancléřka do Německa pozvala, už dneska Německo nechce. Chce je přerozdělovat mezi ostatní.