Vaše magnificence, pane rektore,
Vážení akademici,
Dámy a pánové,
Vážení hosté,

Letos si připomínáme 670. výročí založení Karlovy univerzity, ale také 100. výročí vzniku Československa. A najdeme u nás jen málo institucí, které by byly s osudem naší země tak pevně svázány jako právě tato univerzita.

Teprve s odstupem času bylo možno v plné míře ocenit osvícenost českého krále a císaře římského, Karla IV., který si již před 670 lety plně uvědomoval význam vysokého učení pro rozvoj království českého. I proto, že založil tuto univerzitu, nejstarší na sever od Alp, je dodnes nazýván Otcem vlasti. Bez tohoto opravdu státnického počinu by české země nemohly směřovat mezi vyspělé evropské státy. Není náhodou, že zdmi Univerzity Karlovy prošla plejáda výjimečných osobností, za všechny vzpomeňme našeho prvního prezidenta T. G. Masaryka.

Prof. Masaryk tady, jak známo, ještě před vznikem republiky přednášel. Jeden čas byl velmi oblíbený, pak ale – v době hilsneriády – zažíval na půdě školy velmi složité chvíle. Tehdy část studentů bohužel podlehla tlaku veřejnosti a nepodloženým informacím.

V našich novodobých dějinách jsou ale častější chvíle, kdy vysokoškolští studenti - a studenti Univerzity Karlovy obzvlášť - stáli na správné straně. A mnohdy za cenu značného osobního rizika. Jan Opletal byl student Univerzity Karlovy, stejně tak Jan Palach – u obou budeme mít příští rok kulaté výročí. Ale i řada dalších. V listopadu 1989 byla role studentů Univerzity Karlovy také významná. Důvodem byla vždycky touha studentů po svobodnějším životě ale i kritika vládnoucí moci, která společnosti bránila takový život vést.

Já si myslím, že fungující demokracie se mimo jiné pozná tak, že na kritiku veřejnosti zejména vysokých škol – ať už se jedná o pedagogy, studenty nebo třeba i vedení školy – reaguje velkoryse. A když ne velkoryse, tak aspoň přiměřeně. Polemika je v pořádku. Diskuse je v pořádku. Ale snaha školu nebo její konkrétní představitele trestat nebo kárat za jejich veřejný projev nebo vyslovený názor, to podle mě rozhodně v pořádku není, to musíme odmítnout.

Vysoké školy představují budoucnost naší země. My nejsme surovinová velmoc, my musíme spoléhat jen a pouze na vzdělané a šikovné lidi.  Tady, na akademické půdě, se rozhoduje, jestli budeme úspěšní nebo ne. A nějaká osobní zášť v tom nesmí hrát žádnou roli. Představitelé státu nemají právo brát si věci osobně. Právě proto, že jsou představitelé státu. Masaryk na Univerzitu Karlovu taky nezanevřel, i když k tomu měl možná důvody.

Jak napsal Jan Ámos Komenský „Mysli lidské je vrozena láska ke svobodě. Nejstrašnější jest, když stát nebo církev zakládá svou moc na nevědomosti člověka“ (J.A.K., Cesta světla).

Přeji Univerzitě Karlově, aby byla chrámem svobody, svobody poznání a poznávání, svobody názorů, svobody diskuze a svobody myšlení.

Přeji všem akademikům a studentům, aby se cítili svobodni a svobodu poznání šířili dál, aby byli odolní proti jakýmkoliv zásahům zvenčí a manipulacím.