Od ledna nám funguje Chovancovo Centrum proti hybridním hrozbám a terorismu. Paráda, konečně dostanou na frak úchyláci, sociálně patologické jevy, dezinformátoři, říká jedna strana. To je hrůza, další krok k omezování svobody slova, křičí strana druhá. Jak to vnímám já?

V prvé řadě je třeba říci, že mediální prostor má do skutečné svobody hodně, hodně daleko. Sdělovací prostředky zpívají unisono písničku dané jedním dirigentem, alespoň v tom mainstreamu. Nejen ty, které jsou vlastněny korporacemi, finančními oligarchy, ba i politiky. Ale i ty státní, které jsou drze dokonce při šíření propagandy ještě jednoznačnější. 

Internet – ten svobodný již dávno není – naprostá většina uživatelů se dostane jen do vrchní sféry internetu, která je zahákována ve vyhledávačích deformovaných jako všude jinde reklamou, poptávkou a objemem finančních prostředků, nikoliv validitou a hodnotou informace. Zpoplatňováno je také čím dál více funkcí. Omezovány jsou i sociální sítě, minulý rok vyvolal velký poprask případ slavné fotografie nahé vietnamské dívky popálené napalmem za vietnamské války – facebook odmítl foto zveřejnit a teprve na nátlak veřejnosti svou chybu uznal. Obětí cenzurního zásahu facebooku se jako první premiérka stala tehdy i předsedkyně norské vlády Erna Solbergová.

Pravdou zároveň ale je, že možností nových technologií využívá spousta uživatelů také ke kriminální činnosti – a není to jen otázka kradení dat, dětské pornografie, ale i třeba kyberšikany, kybergroomingu nebo kyberstalkingu. A samozřejmě i kyberterorismu. 

Co ale má nové Centrum vlastně dělat? Podle ministra Chovance „monitorovat hrozby spojené s vnitřní bezpečností státu, a to včetně dezinformačních kampaní.“

Bude se tedy zabývat kyberšikanou nebo dětskou pornografií? Těžko, na to je speciální policejní útvar. K tomu je celá řada preventivních a vzdělávacích programů, které se potřebují systémově dostat mezi děti, studenty, žáky, učitele, policisty, rodiče. To ale Centrum dělat nebude.

Bude se zabývat obecně kyberterorismem? Těžko, na to by měly být mimo jiné zaměřeny i tajné služby. A bezpečnostní opatření potenciálních cílů. A hlavně celková zahraniční politika všech azimutů, politika suverénní země preferující mír a spolupráci, nikoliv servilitu třeba vůči USA nebo vůči EU.  

Bude se zabývat napravováním lží či polopravd šířených mainstreamovými médii? Těžko, to by šlo „Centrum“ proti vlastním chlebodárcům, kteří jako členové NATO prostě jsou kolečkem jednostranné propagandy, kterou i dle slov bývalého šéfa vojenských zpravodajců Andora Šándora „tady (…)dělá kdekdo.“ A že by tak Centrum narovnávalo médii pečlivě vytvářený obraz třeba dnešní Sýrie, to si snad nemyslí žádný čtenář…  

Bude se zabývat odhalováním pravdy z deformací v oficiálních médiích či na sociálních sítích, které se týkají toho či onoho aktivisty nebo politika? Těžko, ostatně to můžeme zkusit -  kolik komunistických poslanců je již od nového roku terčem lživých kampaní právě na sociálních sítích. A co dělá „Centrum“?

Zbývá tedy vlastně jen cíl, pro který je „Centrum“ skutečně vhodné. Zeptejme se sami sebe na rovinu, komu asi slouží. Přečtěme si i, co o „Centru“ říká sama šéfová - Eva Romancovová: "(…) na internetu nemůžete vždy úplně říct, kdo je přesný zdroj. Nicméně jak dezinformační kampaně právě většinou ze strany Ruské federace nebo Islámského státu, ale i různé druhy hybridních útoků, můžeme vidět i třeba ze strany Číny nebo jiných nestátních či státních útvarů." A dále: "Nevysledovali jsme, že by tady byla dezinformační kampaň ze strany Ameriky (…)." Pod dohledem mají být třeba i Parlamentní listy…

Závěr? Centrum má bojovat jako další pilíř v armádě těch jediných správných „dobráků“ proti všem, kteří zpochybňují třeba humánní cíle NATO a jeho zahraniční politiku, proti Rusku, proti tzv. extremistům, kteří nad stanovené hranice kritizují třeba Evropskou unii nebo dokonce celý kapitalistický systém… „Kdo ovládá minulost, ovládá budoucnost. Kdo ovládá přítomnost, ovládá minulost.“ Tolik Orwell.

Jaký postoj by tedy měli mít komunisté?

Dle mého názoru značně kritický - odmítavý. Jsou přece v čele boje za svobodný přístup k informacím, za necenzurovaný internet, za kritickou a věcnou diskusi. Jsou za svět míru, přátelství, porozumění mezi národy a státy, za rovnoprávné vztahy mezi nimi, za systémy kolektivní bezpečnosti. Považují samozřejmě hrozby v kyberprostoru za závažné a rozhodně je nepřecházejí.  Zločinu však mají čelit vybavené a nepodfinancované policejní jednotky, nikoliv Chovancovo „Centrum“. A zásadní důraz musí být dán právě na prevenci a osvětu. A na takový systém vzdělání, který lidem umožní samostatně analyzovat získané informace a oddělovat zrno od plevele. 

To by se však dnešním mocným rozhodně nehodilo… Zbývá tedy v dnešní době udělat aspoň jedno. Slovy Jana Kellera „ustanovit na ministerstvu ještě jeden docela malinkatý odbor, který bude sledovat, nakolik nezávadné informace vlastně odbor boje proti dezinformacím šíří. Potom už budeme moci klidně spát.“