Připomínání vpádu vojsk Varšavské smlouvy do Československa je samozřejmě pozitivní věc, zvláště pak v roce 50. výročí téhle okupace. Ovšem to by z toho všeho nesmělo jak péro z gauče trčet, že víc než o historii jde o současnost, respektive o propagandu, jež má za každou cenu vytvářet rovnítko mezi někdejším komunistickým Sovětským svazem a současným Ruskem.

Tradice jsou zřejmě neměnitelné, stačí pouze otočit znaménko. A tak zatímco kdysi jsme povinně slavili Měsíc československo-sovětského přátelství, dnes v mediálním i politickém mainstreamu frčí Měsíc česko-ruského nepřátelství. Orwell by se nestačil divit. Dvouminutovky, desetiminutovky i hodinovky nenávisti jsou v plném proudu. Možná by ovšem těm novodobým propagandistům měl někdo prozradit, že George Orwell svůj antiutopický román 1984 nenapsal jako návod k použití, nýbrž jako varování. 

A tak propagandističtí reci dál slavně bojují další a další bitvy minulé studené války, aniž by si povšimli, že už dávno skončila, ba dokonce, že jsme ji vyhráli. A dál jim uniká, že Rusko není Sovětský svaz, Putin není Brežněv a socialismus se k nám už dávno neimportuje z Moskvy, nýbrž z Bruselu. Ba dokonce, že Rusko v dekomunizaci došlo dál než Československo, respektive Česká republika, neboť tam škrtem pera komunistickou stranu zrušili. 

Rusko nás ohrožuje a basta! Kdo tomu nevěří, je ruský trol či ruský šváb. A propos. Tyhle výrazy už jsou skoro definiční. Ovšem nikoli pro ty, kteří jsou jimi nálepkováni, nýbrž pro ty, kteří je vypouštějí z úst. Skoro jako by říkali: „Podívejte se, co jsem za idiota.“

V rukou novodobých propagandistů rovněž není okupace jako okupace. Ta německá z roku 1939 je už tak nějak pozapomenuta, koneckonců Německo je teď náš kamarád a „euro-genosse“, pročež když už se něco připomíná, tak pouze to, jak Češi po válce strašně ublížili odsunutým, pardon, vyhnaným sudetským Němcům. Co na tom, že předtím zahynulo 360 tisíc našich spoluobčanů. Ostatně tahle okupace přece nebyla německá, nýbrž nacistická.

Kde leží to Nacisticko sice nikdo přesně neví, ale to je pochopitelně v řádu věcí, proto se to tak říká.  S okupací z roku 1968 je to ovšem úplně obráceně. Tu nespáchal komunistický Sovětský svaz (ruku v ruce s bolševickým Polskem, NDR, Maďarskem a Bulharskem), nýbrž Rusko. A nejvíc za ni samozřejmě může Putin. To přece dá rozum. Tak honem na demonstraci před ruskou ambasádu! Rusko nás ohrožuje, neboť svoje hranice má čím dál blíž našim novým východním základnám NATO. Pokud tomu nerozumíte, Votápkové, Romacovové či jiní novodobí Jamboři už vám to z veřejnoprávní televizní obrazovky, kterou si nedobrovolně platíme, vysvětlí.

A tak zatímco pod vedením našich hybridních propagandistů se slavně bráníme, abychom znovu nebyli ruskou gubernií, což nám ani v nejmenším nehrozí, potichoučku, polehoučku se pod falešnou rouškou Evropské unie a za pomoci bruselských převodových pák stáváme sedmnáctou německou spolkovou zemí. Co na tom, že to bylo právě Německo, které v minulém století podvakrát přivedlo Evropu a svět na pokraj katastrofy a v tomto století o to pod vedením své šílené (Wir schaffen das!) kancléřky usiluje potřetí.

A takhle my si tu žijeme! Jen jsme vytáhli hlavu z moskevské řiti, už se dereme do jiné.