Když je teď Pavel Rychetský opět „v kursu“, připomínám jednu dávnou historku. Aby se nezapomnělo. Může být podvodník předsedou Ústavního soudu? Ano, může. V době, kdy byl Pavel Rychetský jmenován předsedou Ústavního soudu, se o jeho angažmá v kauze televize TV3 nic nevědělo. Vše vyšlo najevo až před londýnským arbitrážním tribunálem v roce 2008.

Příklady táhnou. A tak když se americkému miliardáři Ronaldu Lauderovi a jeho společnosti CME v kauze TV Nova podařilo obrat české daňové poplatníky o více než 10 miliard korun, napadlo i další televizní vykuky, že by si podobným způsobem mohli namastit kapsu. Tak se zrodila arbitráž ve věci TV3. Chlapci byli z trochu levnějšího kraje a chtěli z našich kapes jenom miliardy dvě. I to je docela tučná sumička.

K tomu, aby byl někdo obrán, jsou vždy potřeba dva. Jeden, co ty peníze chce, a druhý, co se obrat nechá. V případě televize Nova se na Ronalda Laudera usmálo štěstí v podobě vlády ČSSD. Šlo o řízený proces, respektive obchod ve smyslu Lauderovi peníze, sociálním demokratům a jejich tehdejším lidoveckým a unionistickým spojencům politický užitek.

V arbitrážích ve věci TV Nova jsem osobně nijak nefiguroval, v arbitráži ve věci TV3 ano. Vystupoval jsem v ní coby hlavní svědek České republiky, což konkrétně znamenalo, že před londýnským arbitrážním dvorem jsem byl podroben dvoudennímu křížovému výslechu. Že jsem zde beze zbytku obhájil postupy tehdejší Rady pro rozhlasové a televizní vysílání a potažmo i České republiky, je teď ale vedlejší. V Londýně totiž vyplula na světlo boží ještě jedna věc. A nutno dodat, že zástupci České republiky dlouho váhali, zda tento důkaz použít. Proč? Protože ten důkaz se sice ukázal být velmi účinný, zároveň si ovšem ctihodní arbitři v čele s dvojctihodným lordem Mastelem museli myslet, že my, totiž Česká republika, jsme banda idiotů.

Z předložených důkazů vyplynulo, že vykutálení manažeři TV3 nezákonným způsobem intrikovali proti Radě pro rozhlasové a televizní vysílání ve spolupráci se státními úředníky. Co si pod tím představit? Svůj postup proti vysílací radě koordinovali s vládními orgány. Dopisy z úřadu vlády určené Radě pro vysílání měli manažeři TV3 k dispozici dřív než samotná rada, ba dokonce měli vliv i na jejich obsah. Rozuměj: úřad vlády dusil Radu pro vysílání dle zadání soukromé firmy. Leč nedosti na tom. Člen legislativní rady vlády napsal za peníze TV3 cinknutý právní posudek s evidentně nesmyslným právním názorem, který šel ve sporu s Radou pro vysílání plně na ruku soukromé firmě, a místopředseda vlády tenhle kšeftík svého podřízeného následně přikryl svým dopisem Radě pro vysílání. I jemu ovšem ruku vedli spřátelení manažeři z TV3. Tohle všechno arbitři vyčetli z korespondence, respektive datování faxů, které dostali do rukou jako důkazní materiál.

Ten místopředseda vlády se jmenoval Pavel Rychetský. Svědectví před arbitrážním tribunálem odmítl. Prý se na nic již nepamatuje. Obhájit vlastní skutky a pochybná právní stanoviska, která vedla k denunciaci členů Rady pro vysílání, se mu nechtělo. Nebo se snad bál? Suma sumárum: Je to docela zábavný paradox. Jedním z důvodů, proč Česká republika arbitráž ve věci TV3 vyhrála, byly podvodné praktiky tehdejšího místopředsedy vlády Pavla Rychetského, které ovšem byly arbitrážním tribunálem přičteny k tíži nikoli České republiky, nýbrž vykutálených manažerů TV3.