Jak z toho ven? (Jak do toho dovnitř jsme už vyřešili v roce 2003 referendem. Nyní musíme řešit následky.)

Jedna možnost je to udělat „uměleckým“ způsobem, tak jak to provádí skupina Ztohoven. Vylézt na střechu bruselského paláce a tam strhnout nějakou komisní standardu a nahradit ji demonstrativně černou pirátskou vlajkou s lebkou a se zkříženými hnáty (ještě lepší by bylo tam pověsit tu ukradenou prezidentskou vlajku s nápisem „Pravda vítězí“). Poslanec Komárek to zase označí za velice zábavný umělecký počin. Ha, ha, velká švanda. Předseda komise Juncker nám nadá do blbečků, vyhodí šéfa ochranky sídla Komise, a tím to skončí. Ale určitě nebude po takové akci vyhozen nikdo z eurokomisařů za svou předchozí nečinnost a taktéž kvóty nebudou odvolány. V tom bych si tedy inspiraci nebral.

Lépe by možná bylo argumentovat nespravedlivostí kvót. Francie (ano, prezidente Hollande, Vy, který voláte po sankcích pro tzv. „nesolidární státy“, Vaše Francie) a Belgie (ano, premiére Micheli, Vy, který voláte po sankcích pro tzv. „nesolidární státy“, Vaše Belgie) mají desetinásobnou zodpovědnost za imigrační vlnu kvůli své intervenci v Libyi v roce 2011, a měly by tedy mít desetinásobné kvóty. Po jeho „rozesílání pozvánek“ potencionálním ilegálním imigrantům a nedodržování nařízení Dublin III bych desetinásobnou zodpovědnost (a tedy i desetinásobné kvóty) připsal navíc i Německu. Ale pochybuji, že se Unie chytne za nos a těmito argumenty se bude vážně zabývat.

Jiná možnost – a to už je úkol ryze pro vládu - je zkusit se soudit. Primární právo Unie nám dává jisté možnosti, i když je nutno podotknout, že společnou azylovou politiku jsme schválili v Lisabonské smlouvě (ano, včetně tehdejšího poslance ČSSD a nynějšího premiéra Sobotky osobně a včetně tehdejšího ministra zahraničí Schwarzenberga osobně a včetně europoslance za ODS Zahradila osobně) a ve chvíli, kdy bude přijat nějaký její další prvek, tak tomu nelze dlouhodobě vzdorovat. Obzvláště schválení článku 78(3), na kterém je obhajoba kvót postavena, tehdejším parlamentem ČR byla zásadní chyba. Ten článek dává Radě ministrů vnitra EU pravomoci, které by vůbec neměly existovat nebo by měly být dány pouze Evropské radě (tj. shromáždění předsedů vlád a prezidentů).

Ale i proti aplikaci článku 78(3) lze vznést žalobu. Článek hovoří o případu, kdy „ ... se jeden nebo více členských států EU ocitne ve stavu nouze v důsledku náhlého přílivu státních příslušníků třetích zemí...“. Nevím o tom, že by v Itálii či Řecku byl oficiálně vyhlášen stav nouze.

Dále platí, že úternímu usnesení ministerské Rady EU nemůžeme vyhovět, aniž bychom porušili nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 604/2013 (tzv. nařízení Dublin III), které stanoví kritéria a postupy pro určení členského státu příslušného k posouzení žádosti o mezinárodní ochranu. Nařízení Dublin III určuje, že v případě neoprávněného vstupu je příslušný k posouzení žádosti o mezinárodní ochranu ten stát EU, jehož státní hranici žadatel neoprávněně překročil. V tomto případě jsou příslušny k posouzení žádosti jednoznačně Itálie a Řecko.

Úterní rozhodnutí Rady ministrů států EU sice v článku 23 toto pravidlo dočasně ruší, ovšem je obrovskou otázkou, zdali může níže postavená Rada ministrů vnitra států EU pozastavit pravidlo přijaté Evropskou radou. Podle mne nikoliv a pokud toto pravidlo z nařízení Dublin III nebude zrušeno nebo změněno Evropskou radou, tj. shromážděním premiérů a prezidentů, nemůžeme vyhovět úternímu usnesení níže postavené ministerské rady o povinném přijímání nelegálních imigrantů.

V případě, že by naše vláda chtěla vyhovět úternímu usnesení Rady ministrů vnitra EU ohledně povinných kvót, musela by předložit Parlamentu ČR návrh změny našeho azylového zákona. Pokud to neudělá, pak v případě přijímání ilegálních imigrantů z Řecka a Itálie poruší náš azylový zákon v §10a (Nepřípustnost žádosti o udělení mezinárodní ochrany), který říká, že žádost o udělení mezinárodní ochrany je nepřípustná, ...

b) je-li k posuzování žádosti o udělení mezinárodní ochrany příslušný jiný členský stát Evropské unie, ...

d) mohl-li cizinec nalézt účinnou ochranu v první zemi azylu, ...

Oba tyto body jsou splněny, žádosti o udělení mezinárodní ochrany je tedy v ČR nepřípustná. Též lze podle našeho zákona o azylu odmítat udělení mezinárodní ochrany z důvodu, že cizinec přicestoval z bezpečné třetí země (Itálie nebo Řecka).

Také je třeba zdůraznit, že pro naprostou většinu lidí ilegálně přicházejících dnes do Evropy neexistují důvody pro udělení azylu podle §12 našeho azylového zákona. Ale zřejmě by mohly pro některé z nich existovat důvody pro udělení tzv. doplňkové ochrany podle §14a („vážné ohrožení života nebo lidské důstojnosti z důvodu svévolného násilí v situacích mezinárodního nebo vnitřního ozbrojeného konfliktu“) nebo pro udělení tzv. humanitárního azylu podle §14 („Jestliže v řízení o udělení mezinárodní ochrany nebude zjištěn důvod pro udělení mezinárodní ochrany podle § 12, lze v případě hodném zvláštního zřetele udělit azyl z humanitárního důvodu.“).

Pokud by se však vláda ČR chtěla skutečně bránit přijímání nelegálních imigrantů, pak by se mohla odvolávat na náš azylový zákon a mohla by říci, že v případě přesunu nelegálních imigrantů z Řecka a z Itálie se za prvé nejedná o případ hodný zvláštního zřetele (imigrantům nehrozilo v Itálii a Řecku bezprostřední nebezpečí) a za druhé že z důvodu bezpečnosti ČR nebudeme plošně udělovat doplňkovou ochranu ilegálním imigrantům z jistých států (§15a: „(1) Doplňkovou ochranu podle §14a nebo 14b nelze udělit, i když budou zjištěny důvody uvedené v §14a, avšak je důvodné podezření, že cizinec, který podal žádost o udělení mezinárodní ochrany, ... d) představuje nebezpečí pro bezpečnost státu.“). A jsou silné náznaky, že hrozba pro bezpečnost státu zde opravdu existuje, neboť bezpečnostní služby v Evropě zcela ztratily přehled o tom, kdo do EU přichází. Tedy ve chvíli, kdy nám sem třeba Itálie pošle nějakého Iráčana a ten napíše žádost o udělení doplňkové ochrany, lze okamžitě tu žádost z výše uvedených důvodů zamítnout a poslat ho zpět do Itálie.

Naše vláda by mohla též operovat naším seznamem tzv. bezpečných zemí původu, tj. zemí, u kterých předpokládáme, že z nich nemohou přijít politicky pronásledovaní lidé. Seznam bezpečných zemí původu sice ČR nezveřejňuje, ale určitě nějaký neveřejný seznam existuje na Odboru azylové a migrační politiky MV ČR, neb s termínem „bezpečná země původu“ zákon o azylu pracuje. Vláda ten seznam může značně rozšířit.

Tedy uvidíme, jak vážně vláda myslí to své „NE“ kvótám. Buď sklapne podpadky, nebude se s Unií soudit a v tichosti začne připravovat změnu našeho azylového zákona podle instrukcí z Bruselu.

Nebo využije výše nastíněné otázky (a jistě i mnohé další, neboť právníci vlády určitě najdou mnohem více možností nežli já) a bude EU oponovat.

Obávám se však, že je dopředu jasné, kterou cestu vláda zvolí. Premiér Sobotka se již vyjádřil („Nechci proto žalobami dál stupňovat napětí"). A Andrej Babiš z ANO již v podstatě také řekl své ANO, neb se již nechal slyšet, že (cituji) „bránit se soudně není rozumné, protože nám to EU vrátí i s úroky. Dostáváme z EU desítky miliard Kč ročně ....“.

Babiš moc dobře ví, že pohrůžky evropských politiků jsou reálné a že i jeho firmy by mohly přijít o evropské dotace, které jsou pro naši zem danajským darem.

Povinné kvóty byly přijaty, některé státy – včetně toho našeho – byly přehlasovány. Pokud si to necháme líbit, bude se tak dít i v budoucnu a to čím dál častěji. Bohužel si to asi naše vláda líbit nechá, jak naznačují vládní představitelé.

Zbývat bude tedy jediné - a v tom už bych si vzal inspiraci ze skupiny Ztohoven. Tedy přesněji řečeno z jejich rozloženého názvu. Z toho ven. Vystoupit. Vystoupit zpod té čím dál panovačnější nemrtvé kobyly.

Psáno pro blog idnes.cz