Z článku na armyweb.cz trochu přiblížím jeho příběh:

S ohledem na jeho soukromí mu změníme jméno na Láďu, věk 37 let, v armádě odslouženo bezmála patnáct let. Prošel výcvikem v Krumlově, misí v bývalé Jugoslávii, sloužil v Chrudimi a Žatci – výsadkář.

Absolvoval pár misí, pak se rozhodl usadit, založit rodinu – dnes má synka- 10 let. Z misí financovali opravdu pěkný velký byt v západočeském městě, nicméně na něj byla nutná zhruba miliónová hypotéka. Doufal, že ji brzy splatí z další mise, ale stal se mu služební úraz na páteři. Nerozvážné investice (navíc částečně financované z půjčky) do podniku kamaráda, s návratností nula...a neštěstí je hotovo.

Rozhořely se neshody se ženou.Po pár měsících nastává jeho trvalý odchod – doma to nevydrží a zpětně zjišťuje, že žena si našla nového – úspěšného. Láďa bydlí u maminky, stará se o ní v poslední fázi Alzheimerovy choroby. Dělá čtyřiadvacítky, to mu vyhovuje, že má na maminku i synka čas.

Jenže úspory jsou pryč, do toho přepísknuté alimenty, splátky půjček . Láďa přichází o prověrku na tajné, protože když někdo dluží, je zde riziko, že by začal prodávat informace. Může ještě hledat místo v armádě bez prověrky, to ale znamení jít dolů s penězi a pryč od nemocné maminky. Proto chce zkusit štěstí v soukromém sektoru a bere za vděk odchodným. Štěstí v nové práci se ale nekoná. Nemá zkušenosti ani potřebnou civilní praxi.

Po smrti maminky nechává byt sestře – ke všemu si na něj maminka kvůli Láďovi vzala ještě za života půjčku. Pracuje jako pomocný zámečník. Přichází první exekuce, z výdělku mu nechávají 8500 korun měsíčně, z toho by měl platit 5000 alimenty. Bydlí u kamaráda na chatě, ale tu musí vyklidit na začátku sezóny. Tak spí ve starém autě – ale bojí se, aby i to mu exekutor nesebral.

Půjčuje si drobné na jídlo a na dopravu od známých. Chtěl zkusit požádat o oddlužení – obrátil se ale ve své naivitě na firmu, která s ním podepsala smlouvu, v níž až posléze nachází drobným písmem uvedený poplatek 12000 korun za zprostředkování – ten neplatí a firma mu místo oddlužením hrozí návrhem na další exekuci. To ale není důvod, proč nemůže spát – ničí ho, že jeho syn mu při posledním setkání řekl: „Tatínku, ty přece nemůžeš být bezdomovec."

...Zpátky do života se ho pokouší vrátit neziskovka VLČÍ MÁKY, která se věnuje veteránům. Poslal jsem jim peníze, aby měl do začátku Láďa na ubytovnu - sehnal totiž práci. A myslím, že se na to, jak se stát stará o možnosti začlenění veteránů zpět do života, ještě důkladněji podívám. Tihle stateční kluci potřebují mnohdy naší pomoc, pozornost a taky respekt. Bez nich by naše malá země nebyla tím, čím je. Jejich odvaha rovná se naše bezpečí a my jim to musíme umět dát najevo.