Nebudeme se napínat. V případě Střední průmyslové škole Na Třebešíně v Malešicích, kde údajně několik studentů od loňského podzimu šikanovalo pětapadesátiletou učitelku, která poté v nemocnici zemřela, nejde (zatím se takto neuvažuje) o „trestně právním“ dění, spíš může jít o to, jak celou věc tzv. příliš nevychýlit z „normálu“. Z „normálu“, o jehož charakteru by se muselo chtít přemýšlet a také jednat, ba dokonce poukázat na závažné společenské souvislosti s velmi negativním průběhem a důsledky. „Malešický“ případ by ale neměl být jen o tom, jak se s ním „vyrovnat“ tak, aby dosavadní koncepce přijímaná odpovědnými orgány ministerskými příliš neutrpěla a nebylo nutné ji měnit. Naopak by se mělo poukázat a hlavně nahlas říci, že dosavadní praxe už potřebovala adekvátní reakci mnohem dříve. Tedy, že šikana je již dnes v systému školském jevem, které nelze míjet jako selhání na individuální úrovni.

Praxe školská, mezilidské vztahy a jejich důsledky nebyly a nejsou jednoduché. Dokonce ani, když do nich zasahují média, jak se snaží odůvodňovat vedení Střední průmyslové školy Na Třebešíně, a tím jaksi vytvářet pozvolna zdání, že vlastně média jsou jakýmsi hmatatelným viníkem celé věci. Vše se údajně medializuje a škola se nemůže soustředit na práci. Jenže… Těch jenže je jistě víc. Např. poněkud zmatečné a „smutné“ povídání zástupkyně ředitele do TV kamer o tom, co se stalo a že vedení přeci nepodlehne tlaku médií (v duchu vyjádření pana ředitele). Poněkud mi to připomíná postoje šířené některými politiky v této zemi, přičemž za viníky svého jednání a konání když nemohou média, tak za ně určitě mohou právě média. Vedle médií pak ještě tzv. pražská kavárna, která zase leží v žaludku mocipánům z Hradu. Jenže… Ono se přeci jen cosi odehrálo a na konci je úmrtí učitelky, zřejmě s víceletou praxí a jistě se zkušenostmi. A tak do školy směřuje ministryně školství Valachová v doprovodu primátorky Prahy Krnáčové. Situace a řešení, s jakými se k celé věci postavilo vedení školy, zřejmě nebude stačit svést záležitost na média a vyvození osobní odpovědnosti z titulu funkce bude na místě. Radní pro školství za ČSSD Dolínek navrhuje odvolání ředitele průmyslovky. A jsme u toho. Ona je to totiž záležitost také s politickými souvislostmi a dopady, ať se nám to líbí nebo ne. Resort školství je spravován ČSSD, na pražském magistrátu coby zřizovatele průmyslovky má odpovědnost za školství také ČSSD a budou krajské a senátní volby a v nich se bude o přízeň voličů ucházet také ČSSD. Takže zavírat oči a nechat vše jen na médiích by už bylo opravdu trochu více než politicky nekompetentní, ba dokonce „bláznivé“ a nemuselo by se voličsky vyplatit. Škola sama pod sílícím tlakem otevřeně zvažuje na základě šetření o vyloučení třech studentů-aktérů šikanózního jednání vůči učitelce.

A nyní si dovolím zauvažovat v souvislostech více „šikanujících“:

· z údajně posledního výzkumu Učitel jako oběť z období 2006/2007[1] - čili před téměř 10 lety – vyplynulo, že „že strach z agresivních studentů mělo 16,8 procenta středoškolských kantorů.“ (výzkumu se účastnilo 366 učitelů středních škol a 2,2 procenta z nich ataky proti sobě zažilo)[2];

· jeví se tedy býti tato fakta nikoliv ojedinělými. V současné společnosti agresívní projevy v různých podobách, nepřiměřené aktivity a reakce na ně spíše posilují, a to nemusíme být zrovna ve škole nebo na shromáždění proti přijímání uprchlíků;