Občané v Olomouckém kraji ročně vyprodukují kolem 160 tisíc tun směsného komunálního odpadu. Dalším rozvojem třídění lze toto množství do budoucna ještě mírně snížit, přesto však vždy zůstane více než  sto tisíc tun směsného odpadu, s nímž bude třeba nějak naložit. A zákaz skládkování neupraveného komunálního odpadu se blíží, vždyť rok 2024 je téměř na dohled.

Jak by mělo v blízké budoucnosti vypadat řešení pro Olomoucký kraj, to naznačuje nedávno přijatý Plán odpadového hospodářství. Jeho základem je vybudování sítě překládacích stanic a energetické jednotky (ZEVO) s kapacitou zhruba sto tisíc tun.

Chtěl bych poznamenat, že překládací stanice by měly být primárně budovány v místech provozoven technických služeb nebo skládek, tedy na základě již existující struktury. Tyto uzly by fungovaly i jako větší – regionální – dotřiďovací centra: Z center by se spousta odpadů dostala zpět na trh do oběhového hospodářství. Existují komodity, kterých je v odpadovém toku relativně málo a recyklátoři se k nim proto obtížně dostávají.  Jejich stažením do center by se dalo získat větší množství, o které by už mohl mít průmysl větší zájem. V rámci center by se mohly řešit i větší dotřiďovací kapacity (linky na papír, plasty), které by pak bylo možno vybudovat ve strategických místech.

Dále upozorňuji, že ZEVO s kapacitou sto tisíc tun dává stále dost prostoru primárnímu třídění: Překládací centra jsou názorným příkladem, že se plán odpadového hospodářství Olomouckého kraje velmi striktně drží hierarchie odpadů. Vedle předcházení jejich vzniku chceme klást důraz na recyklaci a následné využití odpadů. Není však možné donekonečna zahušťovat sběrné systémy ve městech, například umisťovat ke každému domu třídicí kontejnery. Podle statistik mají lidé ke kontejneru jen zhruba 90-100 metrů. Navíc rozšiřování sběrných míst jde většinou na úkor městské zeleně.

Závěrem ještě zmíním jednu z nejčastěji pokládaných otázek: „Kdo  ZEVO za několik mld. korun (1,5-2 mld.) postaví, respektive, kdo ji bude financovat?“  U nás obce nemají dostatek financí a nepřevládá zde zájem  pouštět se do tak velkého projektu. Kdyby si půjčovaly, šlo by o zástavy – ani do toho se nechceme v žádném případě pouštět. Ve spolku Odpady Olomouckého kraje proto uvažujeme o některé variantě projektu PPP (public-private-partnership) se spolkem na straně jedné a investorem/provozovatelem zařízení na straně druhé. Jednání jsou na začátku a záměr jistě čeká hodně bouřlivá diskuse. Je mi líto že se z odpadů dělá politika. U takovýchto projektů se má primárně posuzovat, jestli jsou ekonomické, sociálně únosné pro obyvatele a pak jestli jsou v souladu s ochranou životního prostředí a legislativou.

Ing. Michal Symerský, 2. náměstek hejtmana Olomouckého kraje a kandidát do Zastupitelstva Olomouckého kraje za KSČM