Nejvíc zarážející je však Ovčáčkův komentář, těžko říci, kdy se Ovčáčkovi vylíhla v hlavě myšlenka, že bude mentálním bodyguardem Miloše Zemana, tentokrát se však překonal.

Prohlásil všechny ty, co takto sprostě nemluví za slabochy a zbabělce, kteří demoralizují společnost a škodí jí více než ty vulgaritami překypující, kteří přece vědí, o čem život je. Poslední bitva proti jemnocitným lidem vzplála, dejme se na pochod.  I disent v případě Pelcovy knihy – A bude hůř, zápasil s tím, jestli vulgarity a destruktivní životní styl je protestem proti režimu.  Stejně tak, jako se vlastně pozdě Slováci vzepřeli tomu, aby je Mečiar učil dějepis, tak je i na nás, abychom dali najevo, co si myslíme, jestliže nás Ovčáček a Zeman učí, o čem život je.

Stačí jen, abychom Ovčáčkovy výroky trochu dotáhli – život je přece plný nespravedlností, tunelování, podvodů v obchodu i ve vztahu, a kdo s tím nebo v tom nejede, tak je přece tak trochu lživý krasoduch. Život se vždycky láme přes vnitřní prostředí a duševní život každého člověka, ne každý ve svinské době dělá svinstva, ve vulgární je vulgární.  Řada největších literárních děl se dá chápat jako obžaloba nespravedlivého života (Zola, Dostojevský), není přitom ani za mák vulgární.  Ať žije kultura a ne demagogie.  Není bez zajímavosti, jak Zemanův slovník rezonuje s některými skupinami gangsterského rapu, které stejný slovník používají. Pochybuji, že by šlo o nějaký mezigenerační dialog.

PhDr. Ivo Syřiště, Ph.D.
Pedagogická fakulta Univerzity Karlovy