Jedním z hesel sametové revoluce bylo NEJSME JAKO ONI. Lidé tím heslem vyjadřovali, že se chtějí odstřihnout od totalitních praktik minulého režimu. Čas oponou trhnul, jsme o čtyřiatřicet let dál a už tu opět vládnou lidé a politické strany, kteří JSOU JAKO ONI.

Už zase posluhujeme cizí mocnosti. Už zase existuje pouze jeden jediný správný názor. Už zase jsou nepohodlní lidé vyhazováni z práce či jinak ostrakizováni či přímo kriminalizováni. Už zase si vládnoucí režim libuje ve stíhání verbálních trestních činů. Už zase justice poklonkuje politice. Už zase dětem ve škole ideologicky vymývají hlavy. Už zase média hlavního proudu slouží režimní propagandě. Už zase se cenzuruje. Už zase se jinak mluví doma a jinak na veřejnosti.

Zřejmě nejkřiklavější a nejodpudivější případ, jak nová nomenklaturní věrchuška umí zatočit s člověkem, kterého si vybere, je osud učitelky z Prahy 6 Martiny Bednářové. Povozila se po ní nová mocenská šlechta, zástupci rodin Kroupových a Kolářových. Justice úslužně srazila paty. Úplně stejně to dělali bolševici za minulého režimu. Ale jsou tu i další: doc. Miroslav Ševčík, prof. Petr Drulák a stovky jiných.

Americký prezident Ronald Reagan kdysi řekl: „Svoboda není nikdy více než jednu generaci vzdálená od svého konce. Nedědí se z generace na generaci. Musíme za ni bojovat, hájit ji a předat ji našim dětem, aby mohly jednou udělat totéž pro své děti.“

Právě 17. listopadu je vhodné si to připomenout. Evidentně jsme totiž něco zanedbali. Vzpamatujme se, dokud je ještě čas!

Trikolora, 17. 11. 2023