Napadla mě taková drobná paralela, možná zajímavost v souvislosti s letošními parlamentními volbami, respektive referendem o Andreji Babišovi. Píše se rok 2018 a Trikolóra jde do svých prvních voleb, které jsou opakované komunální ve Strakonicích.

Na vysvětlenou...

Důvodem k opakování voleb bylo rozhodnutí soudu, na základě námitky lídra z konkurenčního uskupení, která poukazovala na zákaz města prezentovat ostatní účastníky voleb na plochách města. A to bylo posouzeno jako narušení svobodné soutěže.

Trikolóra měla výrazného lídra Františka Tomana a dobře postavená byla celá kandidátka. Program měl hlavu i patu. Kontaktní kampaň poctivě odpracovaná...

Ale stalo se přesně to, co letos v parlamentních. Ty strakonické volby zkrátka proběhly ve velmi podobné atmosféře. Lidi šli rozhodovat, jestli chtějí, anebo nechtějí starostu Hrdličku. Tím pádem ostatní uskupení a strany se svými programy byly absolutně mimo vnímání Strakoňáků.

Mimochodem, ve Strakonicích to nakonec dopadlo ještě drtivějším vítězstvím současného starosty Hrdličky, než v předchozích řádných volbách. Jediný, kdo trošku uspěl, byla strakonická "Spolukoalice", jako takový jediný pravděpodobně možný konkurent starostovi.

Oboje volby byly referendem a v obou si odpůrci stávající moci vybrali potencionálně druhé nejsilnější uskupení, které si vyhodnotili, že jediné může současného starostu nebo premiéra porazit. V situaci, kdy lidé volí proti někomu, můžeme pouze konstatovat, že jsme sice byli účastníkem večera, kde se bojovalo, ale hlavní zápas v ringu se nás netýkal, protože takové zápasy bojují v ringu jen dva komerčně nejzajímavější soupeři.

Přání na závěr... Přál bych si, aby volební kampaň nebyla o svalech a soubojích pouze mezi dvěma bijci v ringu, ale radši atletickým desetibojem, kde má celou soutěž šanci každý účastník a kde se nejlépe projeví, kdo má sílu, kdo techniku, kdo jen machruje a kdo je nejlepší, protože je komplexní borec...