Dobrý měsíc si trápím hlavu formulacemi, které by vyjádřily můj údiv nad stále silnější shodou socialismu a současného vývoje. Jako příklad uvádím zejména popírání platných zákonů matematických, fyzikálních, ekonomických a biologických. Na celém světě je tzv. na pochodu tj. vyhnaných z domova dle různých pramenů 60-250 milionů lidí, kteří dle mezinárodních úmluv a různých deklarací by měli mít právo na okamžitou pomoc. Když se k tomu připočte natalita tj. porodnost jako příčina nárůstu obyvatel celého světa, za letošní pololetí tak přibylo 38 milionů lidí. Do konce roku to bude 80 milionů a přírůstky stoupají geometrickou řadou. Mé trápení spočívá v tom, jak formulovat skutečnost, že Evropa předstírá, jak vykonává světově významnou a nenahraditelnou pomoc tím, že přijme až 1 milion postižených lidí ročně a rozvrátí tak Evropskou unii. V porovnání počtu „potřebných“ lze tuto činnost označit jako nicotnou, jako pouhé předstírání pomoci. V této situaci si dovoluji předložit článek pana Luďka Frýborta, který jako profesionální spisovatel jediný vše precizně zformuloval. Mě zejména upoutala jeho krásná čeština.

MIGRACE: Kdo se chová dětinsky

Východoevropané – tedy především Češi, Slováci, Maďaři a Poláci - se dle názoru historika Snydera chovají dětinsky, jelikož se zdráhají přijmout větší počet uprchlíků (ne že by nepřijali vůbec žádného, to autor světového jména drobet přehnal). To na rozdíl od Němců, kteří – cituji – jich přijali obrovské množství v rámci prosazování odpovědnosti... Nuže, jakožto německý občan a daní plátce bych věru nevěděl, v čem má spočívat ta odpovědnost; nekontrolovanému přílivu uprchlíků pak neotevřeli stavidla jacísi Němci, nýbrž sama o své vůli a bez konzultace s parlamentem paní kancléřka Angela Merkel, váhavě v tom následovaná tradičními partajemi, neochotnými se zabývat něčím novým a nezvyklým. Co se běžných, na vysoké politice nezúčastněných Němců týče, uprchlické záplavy se spíš děsí a čím dál naléhavěji se dožadují jejího omezení. V německé společnosti se tak vytváří a dál šíří trhlina mezi vládnoucími a ovládanými, což není právě dobrým znamením do budoucna. I jest otázkou, kdo si počíná dětinštěji: zda ten, kdo předvídá nedobré konce a brání se jim, nebo kdo se teprve s velkým břicha bolením odhodlává k protiopatřením, když už malér nastal, a ještě sotva k polovičatým.

Jako příčiny exodu milionů lidí z chudých či rozvrácených zemí uvádí autor bestsellerů T. Snyder leccos od klimatických změn až po utrpení, které teď dopadá převážně na muslimské země (k tomu dál), jen tu nejzákladnější opomíjí. Inu, jest politicky nekorektní poukázat na příšerné, geometrickou řadou se stupňující přelidňování právě chudých a nejchudších zemí světa. Proboha! Kdo máš počítač s napojením na internet, klikni si u hesla „Vývoj světového obyvatelstva“. Objeví se následující údaj: za jediný rok byla tato nenafouknutelná planeta nucena pojmout dalších 80 milionů duší. Pakli Německo, evropský to rekordman, přijalo za loňský rok milion běženců, fenomenální plodivost nerozvinutého Jihu vyrovná tu úlevu ani ne za týden! Lidé severní Afriky a Středního východu (a nejen jich, dodávám), se prostě budou snažit dostat na sever, vyvozuje z toho pan Snyder... to se ví, že budou. Taky bych se snažil, být v jejich kůži. Jiná věc je, jestli my, lidé onoho bájně bohatého Severu, si to musíme dávat líbit. Nemalujme si nic na růžovo; trvalý příjem populačních přebytků z poloviny světa je možný jen za předpokladu vzdání se vlastní civilizační identity, jinak řečeno za cenu sebeobětování. Mělo by smysl, kdyby bylo aspoň částečným řešením uprchlického problému, ale jak patrno z uvedených čísel, není a být nemůže. Ze všeho se tak stává bohulibé, leč neúčinné gesto, pára do kázavých hub, příležitost k samoobdivnému předvádění se co duch šlechetný, nad tu xenofobní holotu povznesený.

Část světa, jež v současné době trpí nejvíce, je převážně muslimská, praví dále pan Snyder, a opravdu, je tomu tak. Jenže do toho už zase míchá klimatické změny, postihující ze všech lidí na světě právě muslimy... Zajisté, ctný muži. Jest známa vědecká hypotéza, dle níž vítr vzniká tím, že se hejbou větve. Pakli se jeví býti nepravděpodobnou, neobracejme skutečnost naruby ani v tomto případě: příčinou těžkostí muslimského světa nejsou klimatické změny - ostatně neráčil zatím nikdo určit, z jakého dílu způsobené lidskou činností a z jakého je má na svědomí ta potvora příroda - nýbrž jeho znehybnělá, v sedmém století utkvělá, přitom svou absolutní nadřazeností si jistá věrouka. Pan Snyder je sice odborník na východní Evropu, snad by ale také mohl věnovat trochu pozornosti islámu, když už vstupuje na tento poněkud tenký led. Zjistil by, že v islámském pojetí nekoná člověk nic, ani sebemenší prstem hnutí, z vlastního podnětu, nýbrž zásadně a bez výjinky z vůle boží. Je to velmi pohodlná víra. Zbavuje muslima zodpovědnosti za jeho činy, a tím i svědomí. Snadněji se mu pak zabíjí (Nebyli jste to vy, kdo zabili, ale Bůh zabil – súra Pavouk, verš 17), dobyvačné války vede, a když na to přijde, i pustoší svou vlastní zemi, takže se z ní musí utíkat. Sýrie, Afghánistán, Libye. Irák, Jemen, Somálsko... stále přibývá tzv. failed states, jimž už nepomůže ani Bůh, ani ďábel, kdepak, pane Snydere, tím nejsou vinny klimatické změny, ale rozkladná, vlastní zodpovědnost si nepřipouštějící ideologie islámu. Co se nás nevěřících týče, máme dobrý důvod, proč být nedůvěřiví k přišelcům z těch končin: prchají před bídou a násilím, svou ideologii si však nesou v hlavách s sebou a rozvrátivše jí své vlastní země, začnou rozvracet naše. Leda by se jí zřekli, ale jak ukazuje francouzský příklad, pravidlem je spíš radikalizace. Pročež: korán do ruky, pročíst se jím (ne zrovna zábavná četba, připouštím), pak teprve poučovat. Ale zkrátím to povídání.

Nevím, z čeho odvozuje pořadatelka rozhovoru své hodnocení, dle nějž rychlost myšlenek autora několika obsáhlých, geniálních knih... je tak závratná, že se musíte hodně soustředit, abyste je stihli sledovat. No, jsou-li ony knihy stejně geniální jako v rozhovoru obsažené odpovědi, je genialita dosti lacino k mání. Spíš bych řekl, že jde o vcelku standardní multikulturně-politicko-korektnostní plky, jakých jsou u nás v Německu plné noviny. A už i to přestává platit, už i nejkrasomluvnější žurnalisté jsou občas nuceni přihlédnout k varovným skutečnostem, jak je stále se zrychlujícím tempem přináší čas. Namlouvat si něco jiného jest pak dětinské.

Hannover, 18. srpna 2016

Luděk Frýbort pro Neviditelnypes.cz