První obětí neschopnosti Fialovy vlády efektivně bojovat s hrozivou inflací jsou důchodci. Retroaktivní změna ve valorizaci penzí byla jen úvodním krokem. Ty další se ctnostně schovávají za údajnou důchodovou reformu. V realitě se o žádnou skutečnou reformu nejedná. Jde pouze o parametrické změny, základ současného systému průběžného financování zůstane netknutý.

V současné době ekonomické nerovnováhy a vysoké inflace je prakticky nemožné provést skutečnou důchodovou reformu, a vláda by neměla zneužíváním tohoto termínu klamat veřejnost. Administrativní prodlužování věku odchodu do důchodu žádnou reformou není, a navíc má své limity. U mnoha profesí nelze prodlužování věku dožití spojovat se schopností plnohodnotně vykonávat zaměstnání. Co se pak ušetří na důchodech, bude muset být vydáno na zdravotní péči a sociální dávky.

Hlavní otázkou systému i po jurečkovských pseudoreformách zůstane, kde a komu vzít peníze na důchody. Že jejich potřeba vzhledem k demografickému vývoji poroste, na tom se nic podstatného nezmění. Trikolora by za současného stavu preferovala pouze jistou racionalizaci důchodového systému, tedy například zrušení nesmyslných předčasných důchodů. Ty nejen nesmírně narušily důchodový systém finančně, ale také přinesly obrovskou administrativní zátěž, jejímž výsledkem jsou mnohaměsíční čekací lhůty na vyřízení žádostí o důchod.

Vláda se teď po osmnáctiměsíčním klimbání v panice rozhlíží, co udělat s nekontrolovatelným růstem deficitu státního rozpočtu. Důchody jsou sice jeho nejvyšší výdajovou položkou, ale ty se zaplatit musí. Krocení schodku leží úplně jinde, například v radikálních plošných škrtech na výdajové stránce ve všech kapitolách, zejména se zaměřením na zbrojní výdaje, válku na Ukrajině, počty státních úředníků a ministerských náměstků, platů politiků a soudců, sanování následků Green Dealu, politické neziskovky, inkluzi ve školách atd. Takové kroky se ale od našeho vládního slepence čekat nedají.