Vážený pane ministře, vážená paní ministryně, milí kolegové, já začnu osobně.

Já jsem poslankyní přesně 464 dnů, to jsem musela přepsat, protože jsem myslela, že budu mluvit až zítra, takže tady mám 465, no nevadí. Nicméně je to 464 dnů stejně jako někteří další nováčci tady. A za tu dobu jsme tady opakovaně čelili pochybnostem opozice a demonstraci těchto pochybností. V rámci mimořádných schůzí jsme tu slýchávali, kdo má mít jaké schopnosti k tomu, aby vedl tuhle zemi i jak by její vedení mělo či nemělo vypadat. A já jenom dodávám, že já osobně to považuji za naprosto legitimní a vyjadřuji se k tomu poprvé. Mám totiž po té době, kterou jsem tu zatím strávila, a musím říct, že jsem ji poctivě věnovala práci, pocit, že je potřeba, aby tady zaznělo hned několik věcí.

První z nich - a slibuji, že budu stručná, a ta nejdůležitější za mě je ta, že my, kteří tady společně sedíme, můžeme ze svých pozic ovlivnit, jak naše země vypadá. Je naprosto iluzorní tvrdit, že opozice nic nezmůže. A já doufám, že si to opravdu všichni uvědomujeme. Příkladem budiž agenda, které se já osobně věnuji, tedy celospolečenský problém domácího násilí. Musím tedy vyzdvihnout opoziční kolegyni Táňu Malou, která založila podvýbor pro problematiku domácího a sexuálního násilí. Ano, je pravda, že my v tom podvýboru spolu často nesouhlasíme. Často dlouho diskutujeme a určitě máme trochu jinou představu o finálním řešení problémů, případně o jejich rychlosti, které k tomu podvýboru k řešení náleží. Ale tvrdit, že se nic neděje a nic se nemění, to by byla rozhodně lež.

Když se podíváte hlouběji do toho problému, je skutečně úžasné, že to vypadá, že se prosadí jednotná definice domácího násilí do občanského zákoníku. A on to nebude jenom signál, že na tom problému, který se podle různých průzkumů a analýz může týkat až pětiny Čechů, vládě, lidem, kteří tuto zemi řídí a opět já do toho zahrnují i nás, poslankyně a poslance, že tedy na tom problému záleží. Bude to taky jasná zpráva o tom, co domácí násilí je, že to nejsou pouze případy, kdy jednomu z domácnosti teče krev. Jsou to taky případy, kdy jeden z partnerů tomu druhému bere peníze, kdy ho psychicky týrá, kdy pod pohrůžkou vyžaduje sex či využívá společné děti k tomu, aby druhého vydíral. Týkat se to může jak žen, tak mužů, seniorů a dětí. Za mě osobně je to obrovský posun v této problematice, ale uvědomuji si, že jenom definice a jenom jeden zákon nestačí a stačit nebude.

Mám takovou mapu, která znázorňuje s čím vším se tu skutečná oběť domácího násilí musí potýkat. Pokud to stát zvládne, stane se přeživší mnohdy i hrdinou, který o svém zážitku dál mluví a pomáhá tím i dalším.