Nedávno jsem dostala dotaz: “Jste 2 roky poslankyně. A co jste pro nápravu udělala?” Sepsala jsem si odpověď a říkám si, že jí potřebujete vidět i vy. Je vás tady totiž velká spousta nových, tak ať to nemusím opakovat a dávám si to na jedno místo. Když se o něčem zmíním, dám do komentáře odkaz na zdroj.

K domácímu a sexualizovanému násilí. Myslíte si, že to je jenom o zákonech? Taky, ale nejenom. Co se týče zákonů, jsem velká zastánkyně zákonu o domácím násilí, který by pomohl třeba při řízení o svěření do péče, prodlužuje dobu vykázání a hlavně říká, co pro nás v těch civilních sporech domácí násilí vlastně je. A ta definice z podstaty musí být široká, protože neimplikuje trest.

Proč tohle potřebujeme se dozvíte v příběhu Báry, která je oběť domácího násilí, má na to dokonce znalecký posudek. Leč, řízení o péči o dítě trvá 3 roky. A u toho sexualizovaného násilí. Máme politickou shodu nad tím, jak má vypadat redefinice znásilnění. Že ne znamená ne, že za závažné činy mají být odpovídající tresty. Chceme pracovat i na dohodě o vině a trestu - když už se k ní v případech, kdy to opravdu ušetří přeživší před dalším traumatem, přistupuje, aby byla oběť v tom průběhu slyšena a aby padaly odpovídající náhrady újmy. Nejvyšší soud říká, že by to za znásilnění mělo být půl milionu minimálně. Já viděla rozsudek, kdy za znásilnění dítěte bylo přiřknuto 30 tisíc korun.

No a dostávám se k systému. Jeho odpověď musí být rychlá a pozitivní. Když někdo přijde něco nahlásit, samozřejmě, že mají být orgány činné v trestním řízení nestranné - ale to až při vyšetřování. Být citlivý při výslechu je přece základ, to doslova nikomu nic neudělá. Musí chtít přijít na to, jak to doopravdy bylo, ne si ulehčit práci. Tyto činy se nehlásí, ta latence je obrovská. Ve vězení nám sedí lidi, kteří opakovaně něco ukradli, případně za drogy či neplacení výživného, systém je k tomu podmínkami nedonutil a najednou se ta podmínka proměnila ve 4 roky ve vězení.

Věznice jsou přeplněné… Ale to neznamená, že tam nemáme posílat lidi za znásilnění. Když někdo něco takového udělá 6 dětem, není to exces, pravděpodobně to dělal i dalším, náš systém neumí zajistit, respektive velmi špatně, že to nebude dělat dál. Práce s pachateli násilí nám taky zatím nejde, respektive, potřebujeme mnohem víc center, potřebujeme mnohem víc vzdělaných terapeutů…

Do toho všeho potřebujeme nalít mnohem víc peněz. Do vzdělávání všech zapojených. Protože nejohroženější jsou děti, postaraly jsme se nejen o to, aby v redefinici znásilnění bylo tzv. znásilnění z podstaty (což nám poradila zakladatelka Bez trestu Lucie Hrdá), tedy ochrana pro děti pod 12 let, aby za všechny přečiny sexuální povahy směrem k nim byly odpovídající tresty, protože je to automaticky znásilnění… a toho osmiletého dítěte se už nikdo neptá, jestli to náhodou nechtělo. Krom toho máme už konečně rozjetou kampaň, která bude vysvětlovat jak se k ohroženému dítěti chovat. Co dělat. Pro děti, rodiče, učitele. A taky proč je to důležitý. Hrajou nám tam přímo děti (a Martina Pártlová).

Za sebou máme taky kampaň, která vysvětluje, že to oběti nemají napsané na čele. Neexistuje dokonalá oběť ani dokonalý pachatel. Víte, ona totiž odpověď veřejnosti může změnit celý systém.

Když na tom bude záležet nejen mě, ale i vám všem a vašemu okolí, změníme smýšlení těch, kteří o tom rozhodují. Jen… včera bylo pozdě.
Tak do toho. Zbývají dva roky, tik tak.