Asi každý si musel zmatků kolem otevírání škol a testování dětí alespoň jedním okem všimnout. Pozornost se ale plně upřela na spor uvnitř vlády o nákup potřebných testovacích sad. V extrémně zpolitizované atmosféře vzájemného obviňování kolem soutěže nám však jaksi uniklo, že fatální neschopnost vlády vytvořit ve školách maximálně bezpečné prostředí, které by umožnilo opatrný a postupný návrat žáků a studentů, odnášejí na prvním místě naše děti. To je už taková tradice, že když se politici mlátí po hlavách školstvím, tak je děti přestávají zajímat.

V dramatickém staccatu posledních dnů navíc zapadají i mnohé další důležité okolnosti. Rovnou říkám, že tady čtenář nenajde žádné odhalení kolem nešťastné soutěže na dodavatele testů. Já jsem u ní nebyla, o té soutěži jako takové nevím nic. A jsem moc ráda.

Co ale vím velmi dobře o nastalé situaci a co je třeba vzít v potaz.

Za prvé.

Za to, že přešlapujeme na místě a nevíme (jako již v posledních 12 měsících tradičně) kudy kam, mohou v tomto pořadí: Andrej Babiš, Robert Plaga a ministr zdravotnictví.

Ministr školství měl o testování ve školách jednat nejpozději od poloviny listopadu 2020 a měl k tomu také činit patřičné kroky. Na jeho stole totiž již tehdy ležely dopisy a zprávy přinejmenším od komise pro Ústavu i od školského výboru Poslanecké sněmovny. Ty ho vyzývaly k aktivitě a ke krokům směřujícím k otevírání škol.

Udělal velkou nafouknutou nulu.

Ne. Pardon. Nesmíme zapomenout tu popsanou A4, kterou po Václavu Moravcovi v polovině února (po třech měsících, tedy více než jednom čtvrtletí) poslal premiérovi a kolegům ministrům a velmi zprostředkovaně i nám, rodičům dětí. Horečnatá činnost v únoru ale skutečně nemůže zamaskovat měsíce nicnedělání.

Ministerstvo zdravotnictví (neříkám kteří jednotliví ministři, člověk ten orloj ani nestíhá sledovat) mělo už hodně dávno mít maximální zkušenosti s dodávkami testů všech možných účelů a postupů. Vůbec jsme zde neměli řešit ty problémy, které řešíme, neměli jsme se „zaseknout“ na soutěži organizované v šibeničních termínech. To je hanba a ostuda. (A to vynechávám zřejmě velmi výbušný a skandální případ s PCR testy českého biologa profesora Emanuela Žďárského, nad kterým – pokud se potvrdí plná funkčnost jeho postupu – zůstává rozum už úplně stát.)

Když si shrneme toto „za prvé“, zjevně není vlastně nad čím váhat. Vláda je schopná jenom a pouze tak, jak je schopný její premiér (a jím vybraní ministři). Dodejme, že proč premiér přehlíží nečinnost a nekomunikaci ministerstva školství, to je teprve ta opravdová záhada.

Za druhé. Pokud nyní případně ztratíme (nebo neztratíme, těžko říct) týdny novou soutěží na dodavatele testů pro školství, to je až následný problém. Jistě – právě tato věc je mediálně zajímavá a je v tuto chvíli vidět nejvíce. Ale je to jenom důsledek předchozích chyb. Zpoždění (mnohaměsíční) jsme nabrali už dávno.

Za třetí a tady jdeme na dřeň věci: Během beznadějně opožděného „finiše“ debaty o testování (a otevření škol) se naše pandemická situace výrazně zhoršila. To samozřejmě vede k zesílení diskuse o tom, jak moc se ve školách (a ve školkách, které jsou – pořád na to mnozí rádi zapomínají – prakticky celou pandemii otevřené, aniž by to někoho vzrušovalo a aniž by jim někdo pomohl) šíří nebo nešíří koronavirus. Jenže tato diskuse je skutečně naprosto zástupná (což samozřejmě neznamená, že otázka viru ve školských zařízeních by nebyla důležitá).