Vážený pane předsedající, dámy a pánové. Jednak bych paní senátorce chtěl poděkovat, že se to sem vrátilo, že se to konečně nějak vyřeší a chtěl bych upozornit na jednu věc. Bezesporu existuje něco, co se jmenuje ať už tradiční čínská medicína nebo čínská medicína, protože i na Wikipedii, a nebudu se bavit o odborné literatuře, najdete rozdíl mezi těmi dvěma termíny. Nicméně já bych pro účel budoucího zákona o nelékařských povoláních velmi ocenil, aby bylo jasně definováno, čemu my v České republice říkáme tradiční čínská medicína. A obecně bychom měli definovat, čemu říkáme léčitel, protože my používáme termíny a terminologii a úplně nevím, jestli se shodneme na tom, co ty termíny znamenají. Pokud bych se snížil k bulvárnímu tisku, tak pod termínem tradiční čínská medicína se tam objevují absurdní léčitelské praktiky, a všichni z nás, co jsme tady lékaři, víme, že to za tradiční čínskou medicínu nepovažujeme. A předpokládám, že to za ni nepovažují ani kolegové nelékaři v našich řadách, že to nepovažuje nikdo z nás, co jsme tady.

Na druhé straně se domnívám, že to dominantní vnímání Sněmovny je, že tradiční čínská medicína je akupunktura, možná akupresura. Ale pak by toto mělo být někde definováno, že pro účely té konkrétní legislativní normy je toto tradiční čínská medicína. Takto není v žádné, alespoň já jsem na to nenarazil, odborné literatuře tradiční čínská medicína jasně definována. To považuji za hlavní kámen úrazu toho problému. Jsem velmi rád, že se snad ten zákon posune k realizaci, protože ho nelékaři potřebují a podporuji pozměňovací návrhy, které tady zazněly, a to především aprobační zkoušku.

Aprobační zkouška je z mého pohledu velmi komplikovaný problém a velmi komplikované téma. Musíte si uvědomit, a zřejmě to většina z vás ví, že v České republice studuje na lékařských fakultách velké množství studentů samoplátců, kteří studují v anglickém jazyce. Studují šest let v anglickém jazyce. Znají anglickou terminologii, studují z anglických učebnic a státní zkoušky dělají v anglickém jazyce. Nedělají je v češtině, ale dělají je v anglickém jazyce. Nikdo je nikdy celých šest let nezkouší odborné předměty v češtině, zkouší je v angličtině. Tito studenti když dostudují, mají znalosti jako čeští studenti, jediný rozdíl je, že celý průběh studia absolvovali v angličtině.

A aby mohli pracovat v České republice jako lékaři, musí udělat státní jazykovou zkoušku, ale ne z odborné češtiny, tedy medicínské češtiny, chcete-li, ale ze znalosti jazyka českého. Z mého pohledu zásadní problém a velmi podobná situace je v Maďarsku. Nedávno jsem toto diskutoval s ředitelem jejich onkologického ústavu a s rektorem budapešťské univerzity. Velmi podobná situace je v Maďarsku, kdy také mají obrovské množství anglických studentů, dokonce jedna lékařská fakulta učí pouze v anglickém jazyce, a tito absolventi, když zůstávají, tak samozřejmě musí udělat jazykovou zkoušku v maďarštině, ale nedělají odborné zkoušky.

A teď se podívejme na aprobační zkoušku. Student, pokud studuje v některé zemi mimo Evropskou unii nebo Lisabonský prostor, ono zase je potřeba to přesněji specifikovat a definovat, tak musí mít nostrifikaci, což je v podstatě proces, který realizují lékařské fakulty. A ta lékařská fakulta posuzuje shodu mezi studiem, které absolvoval, a které by absolvoval u nás. Na té nostrifikaci se podílí jednotliví profesoři, jednotliví akademici na té lékařské fakultě, takže pokud dělá nostrifikaci naše lékařská fakulta v Brně, tak já dostanu vždycky, jak absolvoval ten student na jejich škole předmět radiologie a zobrazovací metody, zda měl stejnou dotaci hodin, zda měl ten předmět stejný obsah, zda končil ten předmět zkouškou, a posuzuji, zda tam byla shoda. Neposuzuji samozřejmě jeho znalosti, ale tu shodu. A pokud získá ten student nostrifikaci, tak ta lékařská fakulta říká: Tento student absolvoval lékařskou fakultu, která má všechny parametry srovnatelné s lékařskými fakultami v České republice. Nestudovali v českém jazyce.

A teď tento student má dělat aprobační zkoušku. Jenže aprobační zkouška není zkouška znalostí češtiny, ale je to zkouška odborných znalostí češtiny. Vy všichni, co jste studovali na vysokých školách, víte, že terminologie v jednotlivých jazycích je rozdílná. Většina z nás nebo všichni, co jsme studovali lékařské fakulty, známe velmi dobře medicínskou terminologii v angličtině, známe ji velmi solidně v latině, ale v jiném jazyce ji známe problematicky, byť třeba umíme dobře italsky nebo německy, španělsky, odbornou medicínskou terminologii v tomto jazyce neznáme.
Znali bychom ji tehdy, kdybychom si opravdu nastudovali učebnice v tomto jazyce. A toto je problém aprobační zkoušky, a proto děkuji, že tento bod je otevřený, že ho budeme diskutovat a že budeme mít prostor nějakým způsobem tady toto upravit rozumným směrem. Děkuji za pozornost.