Ti by se, ve spravedlnosti sobě vlastní, bouřili na příslušný povel snad asi i tehdy, kdyby v čele státu stál Ježíš Kristus a za svoji vládu měl sbor andělů se svatým Petrem, jakožto premiérem. Obrovská vlajka EU jejich nepočetné skupince dominovala natolik, až jsem se sám sebe musel naivně ptát proč vlastně, vždyť Miloš Zeman byl přece tím, kdo ji na Hradě sám vyvěsil a propagoval. Naštěstí ale na jiném místě, než svoji prezidentskou zástavu, jinak by z ní dnes mohly být možná také jen modrožluté trenky. A zahraniční turisté chodili kolem, nevěřícně zírajíc, přičemž se “zjevem nenápadný” poslanec Feri přes kordon vartujících policistů snažil mentálně splynout s bublajícím davem.

Skutečně to “nejzajímavější, a pro mne i to nejvtipnější” nás ovšem čekalo až ve Vladislavském sále, kde se prezidentský slib následně i odehrával. Protáhlé obličeje několika černě oděných postav s rozličnými “plackami” na klopách, nevěstily nic mírumilovného, i když svým způsobem vhodně spoluilustrovaly komediální schopnosti protagonistů, až absurdně černě komického stylu politiky. A když potom také teatrálně rychle odešly, mnozí si řekli, no a co!  Třeba se jim chtělo jen na toaletu, budiž jim přáno.

Zemanův projev byl, alespoň podle mého názoru, případný, věcný a konkrétní. A to se nesmělo asi stát, neboť se v něm i mnozí pozvaní museli, buhužel, poznat a v posthavlistické společnosti se to stále ještě nenosí. Osobně, a to nevnucuji vůbec nikomu, takto otevřený druh projevu preferuji, i přes některá možná úskalí a rizika. Autenticita čelního politika zvoleného občany, musí vyznít vždy mnohem razantněji než všeobjímající, rádoby sjednocující a především pokrytecké a přitom v podstatě nadbytečné plky, nevedoucí společnost nikam, snad jen smutně ilustrující deficit osoby, která by měla být v tomto prezidentském smyslu zejména osobností. Zeman se jen objektivně vymezil proti špíně, kterou tady denně registrujeme. Podnikatel Bakala, který vytuneloval desítky miliard korun, za přispění některých stále aktivních politiků, a k tomu sebral střechu nad hlavou stovkám rodin, není skutečně jakousi malicherností, údajně nepatřící do prezidentského projevu, jak lkaly pozdější mravokárné komentáře z prokmotrovských stran a to bohužel, k jejich smůle, ani tehdy, když “modravský demokratický tunelář” potom například financuje knihovnu Václava Havla.